
3 015 autorů
Když obklopí nás tma a do
strachu zabalí naše těla,
jsme nazí.
Jako lidské kokony
visíme na jediném vlásku
vědomí
...
usínáme.
Ač znehybněni, zmítáme sebou,
hledíme do zrcadel našich životů,
která nelžou ani neodrážejí pravdu
...
bojíme se.
Poté vlásek praská pod vahou
ošálené mysli a my padáme
vzhůru ke světlu
...
probouzíme se.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
smarstin 25.10.2014, 00:48
smarstin 25.10.2014, 00:47
občas mám při usínání pocity příjemné, ale častokrát ne...je to asi individuální...občas usínám s dobrým pocitem a pak se mi zdají absurdnosti a naopak...tímto jsem vyjádřil můj osobní pocit z nejčastěji se opakujících "nechtěných snů". Občas usínáme příjemně a příjemné se nám zdrcadlí, z části podle pravdy, z části fiktivně...nic proti tomu nezmůžeme, dokud se neprobudíme, máme strach, že je sen pravdou...občas se bojíme, že je lží, vždy to ale končí probuzením a pak buď zklamáním nebo úlevou. Vždy se ale probudíme po přetržení onoho vlásku ve chvíli, kdy si připadáme nejhůř anebo nejlépe. Dá se říct, že každý sen, ať zlý nebo dobrý, je špatný...ale je to jen můj pohled a můj výklad..díky 
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
florian 24.10.2014, 15:48
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
Smiřování s koncem | Prázdnota | Vnitřní neklid | Zlé sny | Existence