, 15. 4. 2014, Ostatní
Řvala jsi mi tehdy v posteli,
že rodíme se pro záhubu,
a po tváři mi tekl tvůj gin
a tvé mléko…, a já řval taky.
Nádobím krmila jsi čtyři zdi,
když žebrání nepadalo z nebes
a do slavnosti zmrtvivstání daleko.
Dusil jsem se roubíkem výčitek.
Teď strom prorůstá ti lebkou
a v láhvi hřmí prázdno, hrozí,
prý dostane každého parchanta!
Házím záchranou smyčku kolem žárovky.
Ach, snad neotevře se večer okno,
nesnáším nakřivo pověšené obrazy.