15 367 literárních děl 3 002 autorů


Naděje předpokládá opravdové obrácení.
[Alvaro Juan] Další >>

Vnímal jsem hladové, k smrti vyděšené ježky, schovávajíc svá bodná těla k patníkům prořvané ulice.
Všiml jsem si srstnatých kočkek jak odvážně, pomalu a s tichostí svých stop bloudí po okrajích činžáků, jak se otírají o pozvracené rohy betonových budov s nejupřímnějším pohledem strachu a zbabělosti.
Jak zabíhají mezi popelnice a skrývají se pod další - ze třetího patra vyhozenou - banánovou slupku, která vypadla z cikánského okna, jež vykřikuje svou absurdní rasovou diskriminaci.
Slyšel jsem ptáky, kteří si našeptávaly o fabrice noci, o manufaktůrách na měsících, slyšel jsem jak obávaně kmitaly křídly s nadějí uchytit nesmyslné pohyby větru v korunách prohnilých stromů.
Jak krákoraly hymnu, světovou hymnu falešnými zvuky přivázaných na oprátce ve farmách pro dobytčata.
Hmatal jsem po koních ve stájích bez ohrad a bez hranic.
Snažil jsem svobodu nalézt tam, kde se ztrácí krev z rozumu, tam kde rozum se stává mořskou pannou a tam, kde člověk není kapesníkem pro lidské slzy.
Našel jsem pouze zlité tváře jak si navzájem strkají výbušniny do prdele a zvracejí nikdynekončící rozladěná hudební piána.
Jak v duši temné noci podnapilé vysedávály a kouřily vyžebrané nedopalky kolemjdoucích inkvizicí, jak se posmívaly lidským rasám, hledajíc konflikt v paprskách levných barů, a jak se obnažovaly někde v centru města s pocitem nepostradatelného majorenství.
Jak blily do kanálů snídaně, obědy, večeře, svačiny; jak se držely stěn a zábradlí, plotů, kontejnérů a se smíchem na obličeji hulákaly do bitevních polí výtězné pokřiky.
A to pro radost být na moment tím, kým chtěly být.
Poté padajíc pod policejní antóny se hlavy měnily na hrdost a slávu, na strach a nervozitu.
Viděl jsem je všechny jako pytle hnoje, které měly v láhvy toho nejtvrdšího alkoholu schovaný otupělý nůž pro potřeby kauzy sebevraždy.
Ráno jsem spatřil pyšné ksichty dnešní ,,ztracené generace" v letních žabkách, v prochcaných kalhotech, kečupových hadrech jak věčně toužily po dalším zdravém špeku, ubaleném v největším stavu ubohosti, ale už bez pokřiku, nýbrž pro potřebu být mezi vojáky éry.
Já mezi nimi chodil a hřešil stejně tak, promrdávál si cestu temnotou, upozorňoval nal věty, jež nemusí být důležité a obával se konce stejně jako ta zkažená lůza nynějších černošských chodníků.
Těch postraních ulic vedoucích někde do odpadkových košů, jež jsou přeplněné dalšími mrtvolami krys, myší, odhozených mrtvých koťat a páchnoucích potkanů.
Vrážel jsem do podníkatelů, starostlivých paniček, těhotných žen, malých dětí, do dědků vodících psy v parcích, shazoval babičkám noviny ze židlí, ukopávál slepci hůl, mávál prezidentovi a gestem ho posílal do nejtmavších míst mého těla, ukazoval Evropě svoje půlky a představoval jsem si chcaní do Atlantického oceánu s úsměvem satisfakce.
Típal jsem cigára do svěcené vody a tu přelíval místo Tequily, rozdával kopance bezdomovcům a zval je na panáky rumu.
Vyplazoval jsem jazyk na strach, který cítím z oken každého domu ve městě, v němž dýchám.
Viděl jsem v nich vyděšené stařenky jak se lepí u oken a sledují dva zpité, zfetované mladíky jak se navzájem podpírají a řvou o nostalgii vědomí.
Poslouchaly je a sní o další ejakulaci svých klínů někde poblíž jezerních lesů.
Já stále chodil v černém, s bledými tvářemi a cigaretou vyptanou od dalšího zpusinkovatele tabákové korporace.
A potkával zastávky, domy, zámky, hrady, mosty, dálnice, svodidla, továrny a strojovny k ničemu.
Prolétáváli mnou netopýři, prorůstal plevel a brouzdali mnou holarktičtí mravenci, jež mne ukusovali a snažili se mé tělo prožrat ve východ Slunce.
Ale já pouze zvracel do kanálů, opíral se o ploty sousedních domů a řval do kolen svou lhostejnost.
A až padnul jsem uprostřed ledové kry na kolena, v rukou držel jsem svěcenou vodu - plivnul jsem do ní a hodil do ropného moře mrtvých velryb.
Poté spatřil jsem jak se nademnou sbíhají Valkýry, jak chystají drápy svých obřích kání a já se osvobodím z prokletí svého srdce,jež se jim odevzdá, aby si mne mohly pověsit do prozářené Valhally.

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře

Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě ? Použij BB-kódy!
Zelené komentáře | Fotka u komentářů