uvaha o smrti

  

Smrt je často brána jako něco strašného a hrozného, však pro někoho může být jakýmsi vysvobozením a přenesením do lepšího světa či života. A proč ne? Co když opravdu nějaký lepší svět, který následuje po smrti, je? Co potom? Měli bysme brát smrt jako něco na co by se dalo přímo těšit? Nejspíš ne. Lidé, kterým by se jen trochu nevedlo na pozemském světě, by se bez myšlení vrhali do temna smrti s vidinou něčeho lepšího. Nejlepší je vnímat smrt jako neznámo a tajemno. Pak zůstane brána smrti pro spoustu lidí uzavřena.

Smrt bývá často úzce spjata s kulturou a náboženstvím. Třeba v Indii je smrt přirovnávána k nočnímu spánku. Tělesná schránka není důležitá, a však duše je brána jako něco co nikdy nezemře. Jak říká Jamu, bůh říše pána smrti: "Smrt je přelud pramenící z nevědomosti o nesmrtelnosti duše a že lze nad ní zvítězit, povznesením se nad své vlastní já," přičemž já dodávám - není to příliš snadné a nalézt tzv. vlastní já není lehký úkol pro nikoho. Občas může člověk odpoutávající se od svého já vypadat jako lidově řečeno blázen, který se uzamyká do sebe a nevnímá okolní svět. Pokud se chce člověk odpoutat od své tělesné schránky, musí se též odpoutat od všech pozemských vlastností a majetků.

Hinduismus se setkává s pojmem reinkarnace, která by měla nastat právě po odpoutání od tělesné schránky za přesunu do jiné. Proto je tradičním hinduistickým způsobem pohřbu zpopelnění zesnulého na pohřební hranici. Oheň je prostředek, který přenáší duši do nového těla.

Dost však informací z Indie. Občas se naskytne otázka, co kdyby opravdu taková reinkarnace opravdu existovala. S touto otázkou se naskytne hned další a to ta, v co bych se chtěl převtělit? Kdybych měl na tuto otázku odpovědět, řeknu nevím. Nenapadne mě někdo, kdo má (měl) skvělý život. Co to vlastně znamená skvělý život? Musí mít peníze? Přátelé? Duševní bohatství? Či něco zvláštního? Myslím, že můj dosavadní život není natolik špatný, abych musel snít o tom, v koho bych se nejradši převtělil. Stejně jako nevím, jaký život by mě měl čekat vzhledem k mému dosavadnímu životu.

Jednoznačně musíme brát smrt takovou jaká je, čili tajemná, neprobádaná a koneckonců i zajímavá. Na konec se pojďme zamyslet nad tím, proč je smrt vnímána jako bolest a utrpení? Jednak to bude nuceným odpoutáním se od pozemských vazeb jak majetných, tak hlavně těch rodinných a přátelských. Pro někoho může být život v smrti brán krásně, a však většinou pozůstalí se nemohou se smrtí smířit a bolí je víc než samotného vyvoleného. Možná, kdyby byla alespoň jediná zmínka o smrti, hned by byla něčím otevřenějším a upřímnějším. Však toto se nikomu nepodařilo, a tak je i nadále vnímaná tajemně.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Ondrej Kaspar31.5.2002, 10:03

Rad bych jenom napsal nekolik slov. Ja smrt beru jako jednu z veci, ktera je soucasti naseho byti. Nelze ji oddelit. Ale spis se ji desim z toho duvodu, ze prijde necekane a nemuzes se z dotycnym rozloucit a rict, ze byl dobry clovek. To same, kdyz umru ja. Kdybych vedel, ze me srazi zitra auto, hned ted bych bezel rict vsem pratelum, ze je mela rad. A naopak vsem nepratelum, ze jsem jimi opovrhoval proto, jak se chovali. A tak to chapu ja.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>