Ano, jak má člověk vůbec pořádně vědět, kdo vlastně je, když nemá čas se nad tím ani pořádně zamyslet? Tahle doba je moc rychlá, všechno musí být včas a všude musíš být včas. Pokud seš teď bez partnera, má to jednu výhodu, kterou později ztratíš. Máš více času na sebe. Můžeš zhodnotit co ti dal nebo vzal tvůj poslední vztah a kam se po té době dostal. Srovnáš si v hlavě, kde byly chyby, samozřejmě oboustranné. Řekneš si, tohle mi tam chybělo a tohle zas nechci, to mě štve. Postupně tak dojdeš k tomu, Co vlastně potřebuješ a bez čeho nemůžeš být, protože jinak ten další vztah půjde do kytek, pokud to tam nebude. Prostě chce to čas zjistit si své potřeby, vrátit zpět své zdeformované názory tím minulým vztahem, protože každý vztah nás změní, někdy k lepšímu někdy se v něm ztratíme. Pak přijde čas k tomu najít ty ztracené části a nebo objevit ty nově získané. A o tohle všechno se připravíme, pokud jdeme ze vztahu do vztahu a to je škoda. Někdo to tak dělá několik vztahů po sobě, to bych asi nepřežil.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
v nadpisu je výzva, v textu naopak propadání se do svých zmatených myšlenek a tak trochu rezignace, tak trochu to spolu nekoresponduje, konec je úuploně o něčem jiném, píšeš, že se připravujeme o něco, co ani nezmíníš, celou dobu řešíš jeden problém asi z dvaceti úhlů, ale vlastně vyvozuješ jakýsi závěr, terý bys tam jakoby přilepil ..
Vrážíte do mě a neslyšíte mě... | Nevím co psát, ale chce se mi psát... | SVOBODA NEBO KONVENCE? | Dostal jsem otazku.Jak vidis svet? | CO JSME TO ZA NÁROD OMEZENCŮ!