Šmidra Vydra I.

O tom, jak se banda pubescentů protlouká devátým ročníkem a dál...


Autor: Strawberry blonde, 18.5.2009, Ostatní

  

Tak mu říkám: „Ty seš fakt Ptáčník vole!“
„Jakej Ptáčník?“
„Nic prosimtě...“ říkám mu.
„Hele ale normálně fakt, jako pět minut a neseděl bych tady!“ zopakoval Tonda
„Hele to budete čučet - normálně jedu na Majálesisko“.
„No a vole? Já du sem na ty vidlácký Čarodky - nedělé Zagorku jo?“ Prohodil Čenda.
Pár lidí se zasmálo, ale to jen ti, kteří tuhle hlášku neslyšeli poprvé.
Tonda byl prostě kecka jak sviňa, ale jinak hodnej kluk. Jen měl rád pozornost.
Šmidra přišel do našeho hloučku a zvědavě si nás prohlížel."Vo čem je řeč?"
"Normálně sem si jednou takhle seděl na posteli a..."
To už ale kluci nevydrželi, čapli Tondu za límec a odtáhli ho mimo hlouček.
Jen tak pro pořádek, Šmidrovi se tak říká díky jeho mega flegmatickému přístupu naprosto ke
všemu.Jednou jsme byli na školním výletě a partička děcek se vypařila do místního slušnýho pajzlu. Mezi nimi samo i Šmidra. Šli hned k výčepu a dožadovali se piva. Hospodskej asi taky mírně pod parou začal flirtovat s Čendem, kterej si chytrák vzal s sebou jenom kraťasy, a tak když mu je kluci pověsili na stožár autokempu, jako vlajku,musel si půjčit něco vod holek. A jelikož byl takovej ten "malej holčičí typ" stačilo mu
dát do vlasů sponku a vypadal naprosto nevinně. Prostě jak baba. Bylo dost divný, že výčepní by začal flirtovat s holkou jako byl Čeněk, to byste ho prostě museli vidět, ale když jste se podívali na výčepního vanu, měl triko s ganjou a pod ní nápis: proč chodit, když můžu lítat- noa bylo to jasný, vzali sme škopky,ignorovali výčepního, kterej nám vyprávěl, že když byl na houbách, všude okolo viděl obrovská lízátka a ráno zjistil, že má třísky v jazyce a sedli si co nejdál od diváctva a rozvášněných mužů. Čeňka sme nechali napospas hospodskýmu.
Šla sem po jednom dopitým k výčepu pro další, ale kromě toho, že jsem byla svědkem toho jak se Čenda snaží hospodskýmu vysvětlit, že není holka ale normální borec, ucítila jsem na rameni pevný stisk něčí ruky, votočím se a říkám: COe? jak nějakej rozíveněj smrad (a to já fakt umím, zvlášť když mi někdo drtí rameno) a čumím do obličeje samotnýmu tříďasovi.Chvíli jen brouzdal pohledem ode mě, k těm škopkům, co jsem držela a to furt dokola.Znovu a znovu. Oči se mu rozšířili a chvíli na mě hleděl, jako šílenec.
Ani nevím jak, ale periférním pohledem jsem zahlédla letmo, jak něco letí naším směrem. No a pak už byl tříďas na zemi.
Nevím přesně, co to bylo, ale v tu chvíli mě to ani moc nezajímalo. Strhla se rvačka: borci co se hádali, už když sme vešli prostě byli v sobě. Na přírodní vědy sem nikdy nebyla expert, ale byla jsem si jista, že jsem svědek řetězové reakce. Celá hospoda se mlátila židlama, řinčelo sklo a kluci se snažili propašovat krigle ven , do jejich sbírky hospodských tofejí.
Nebylo to tak těžký, jelikož každej měl jinou starost. Hospodskej se rozhodl, že se před Čendou ukáže. Strhl zástěru, vyhrnul rukávy a otočil se na něj, otevřel hubu a…
To už jsem ale čapla Čendu za ruku a vlepila mu hubanec a táhla ho pryč. Hospodskej jen tupě zíral a asi mu o v hlavě pěkně šrotovalo. Nakonec si jedno nalil, sedl na stoličku a čuměl na spoušť ve svým vlastním lokále. Vypotáceli jsme se na zahrádku.
"Ty vole, říká Petr. Voni nám bijů Kačera." "Nevzrušuj se, co tě nazbije, to tě posílí, mu říkám." Ale jak sem se šeredně mýlila.
Počkáme, když se dostane ven do půl hoďky, tak mu tak přestanem říkat." A tak sme si sedli na stoly a čekali sme.



Už vlastně ani nevíme, kdy se začalo rozednívat, to už sme se po těch stolech váleli. Šmidra tipl žváro a sedl si se založenýma rukama. A bylo to.
Náš tříďas se vypotácel ven a padl na hubu." Pivo...." To bylo jediné co řekl. Kluci se hned k němu vrhli, řvali přes sebe kdo zavolá záchranku a že je to vlastně úplně jedno, protože nás pak všechny stejně radši zabije atd. atd. Jen Šmidra byl v pohodě, dál tam seděl se založenýma rukama a civěl na nás. Pak prohodil.
" De se dom a Šmidra Vidra!" Tím dom samozřejmě myslel naše málé campové chatky vystřižené, jak z dovolené u Balatonu. Všem to došlo, co jinýho dělat.
A tak jsme ho tam zanechali, tváří dolů, se škopkem v ruce, ležícího spícího, jak Járu Cimrmana, trochu barevného, ale stále našeho. A tak jsme se v raním šeru odpotáceli "dom"
Ráno ho našel vedoucí kempu a dovedete si představit, jakej by z toho mohl mít průšvih, kdyby ten vedoucí nebyl shovývavý. Tak naše příhoda zůstala mezi námi.
A od té doby - Šmidra Vydra!

Probíhala diskuse o tom, jak kdysi Žilková v nějaký talkshow mluvila s nějakým Brňákem a chlámala se jak švihlá tomu, že se u nás ve Štalu říká Šalína. „ Tak za prvé, říká Petr. U nás nejezděj šalíny, ale šaliny. Za druhé Žilková by se měla jít zahrabat s celou svou Activiou. A za třetí…“ takto to nějak probíhalo až do bodu deset. Když je Peťan v tomhle stavu, nemá smysl se s ním o něčem bavit. Furt by se hádal jak malej Jarin. Navíc má hlas jak naša soplentka ( tak říkáme učitelce z prvního stupně, která nás má občas na supl.) Zrovna nás suplovala z výtvarné výchovy a potřebovala překreslovat čerty a jinou havěť, na blížící se Mikulášskou. Každej kdo za ní přišel a ukázal jí výkres se dožádal stené poznámky a to: Tož pekný, ty seš taky kopýýýýrka.“ A když k tomu přidala ještě hantec, váleli jsme se po zemi. Byla to legenda.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 46x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Joha 18.5.2009, 21:48

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>