Ticho a tma. Jen kapky deště se snaží napovědět, co Ti mám říct, čím zaujmout, jak poprosit o své místo ve tvém srdci. A není to nejlehčí úkol, vždyť se o to snažím už skoro rok. Bez výsledku. Nemožný úkol, jako přesně nastavit hodinky když nevím kolik je.
Kudy chodím, myslím na Tebe. Nejde se učit když mé myšlenky znají jen jeden směr. Před očima tvůj obličej, v uších tvůj hlas a v srdci, v srdci prázdno. Dost místa, které je vlastně k ničemu. Jako kus půdy, který čeká na svou cisternu s naftou, aby na něj všichni jen plivali. Kus mně který vůbec neovládám. Generál co velí do útoku i když už všichni padli. Jen doutnáky kouří.
Je to tak těžké, tak záludné. Ten "pravý" okamžik je neurčitý. Nutkání zeptat se proč přehlušuje jasná odpověď. Jednoduchá, nepříjemná: protože. A nic víc, nic víc nikoho nezajímá.
Krvácím a nikdo to nevidí. Hlavně Ty to nevidíš. Přitom jen Ty znáš diagnózu. Jednoduchá, jednoznačná. Nedá se milovat někoho jiného, ne jen s půlkou srdce.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Ta paměť... | Kape mi na mozek | Mezi náma | Bezcenné | Dobrou