Nedávno jsem pod Střední zdravotnickou školou a Vyšší odbornou školou zdravotnickou v Plzni založil zdravotnickou skupinu First Responders. V naší pracovní náplni je přednášení první pomoci na základních a středních školách a poskytování zdravotnického dozoru na kulturních akcích.
Všechno to začalo vizí. Ta se nám teď rozrostla v realitu. V první fázi jsem oslovil primátora Plzně, seznámil jsem jej s projektem a požádal o finanční grant na naše fungování. Pan primátor byl mému návrhu nakloněn a předal mne městské policii, se kterou jsem měl projekt projednat po stránce právní a faktické. Původním nápadem bylo založení o.p.s. - Občansky prospěšné společnosti. K tomu jsem ovšem potřeboval najít plnoletou osobu.Nakonec jsem ji našel. Pak mi bylo řečeno, že by bylo mnohem lepší vypracovat projekt. To přislo i mně mnohem lepší. Pustil jsem se do sestavování projektu. To byla nejhorší práce. Přečetl jsem snad čtyřicet cizích projektů, abych zjistil, jak napsat projekt. Musel jsem napsat cíl projektu, cílovou skupinu, rozvrh činnosti, sestavit zdravotnický tým, určit pořadí jednotlivých fází projektu, vytvořit finanční rozvahu. Ve fázi psaní finanční rozvahy jsem byl na pokraji zoufalství. Jak mám napsat finanční rozvahu na projekt, který se ještě ani nerozběhl ? Pak jsem projekt společně se svojí plnoletou spolužačkou předložil ředitelce školy. Projektem byla nadšena. Jediné co zbývalo bylo nalezení odborného garanta. Rozhodli jsme se, že nebudeme hledat mimo školu a oslovíme naší učitelku první pomoci. Ta nás předala své kolegyni, jelikož kdysi pracovala na podobném projektu, který pak skončil v šuplíku kvůli nedostatku času. S odbornou garantkou jsme projekt dostali do konečné fáze.
Z projektu jsme byli všichni nadšeni. Projekt jsme vytiskli, svázali a společně představili ve finální podobě paní ředitelce, která jej přijala. Posledními kroky bylo sehnání sponzorů (TOTO HLEDÁNÍ STÁLE PROBÍHÁ, KDYBY MĚL NĚKDO ZÁJEM PŘISPĚT, TŘEBA JEN MALOU ČÁSTKOU) a sestavení harmonogramu činnosti. Oslovil jsem spoustu firem, soukromníků, státních subjektů. Pokud jsem byl u psaní finanční rozvahy na pokraji zoufalství, tak tady to byla čistá deprese. Ano, dostaneme grant od města Plzně a škola nám půjčí resuscitační modely, pomůcky pro přednášky a dá nám i nějaku částku do začátku. 20.000 Kč, které ode všech subjektů máme jisté se zdá jako velká částka, ale když jsem ji aplikoval do naší finanční rozvahy, zjistil jsem, že potřebujeme přibližně dvakrát tak velkou částku.
Sestavování harmonogramu činnosti bylo mnohem horší a představovalo pro mne obrovské zklamání. Oslovil jsem do začátku 14 škol v Plzni a okolí. Ze 3 škol jsem získal pozitivní odpověď. Měl jsem počáteční radost. Ta však veškerá vyprchala po dvou dnech. Ze zbylých škol mi přišly negativní odpovědi a z jedné dokonce tento :
"Vážený pane Bertóku,
Děkujeme Vám za nabídku, ale myslíme si, že jsou mnohem důležitější akce pro žáky, než přednášky první pomoci. Tímto Vaši nabídku zamítáme.
S pozdravem
XXXXXX
ředitel školy"
Byl jsem neskutečně rozčílený. Co je důležitější, než naučit žáky jak zachránit život ? Měl jsem sto chutí napsat panu řediteli velmi peprnou odpověď, ale pak jsem si řekl, že pan ředitel má inteligenci nižší, než houpací kůň a nechal jsem to být.
Každý dnes umí vybrat peníze z bankomatu, většina lidí umí pracovat s počítačem, opravit mixér, auto.... Kdo dnes umí poskytnout adekvátně v krizové situaci první pomoc ? Udělal jsem v ulicích Plzně výzkum. Oslovil jsem vzorek 200 lidí s otázkou : "Víte, jak máte ošetřit tepenné krvácení ? " Odpovědi ?
Ano - 141 lidi - poté jsem je požádal, aby mi řekli jak ho poznají a jak ošetří z toho jsem zjistil, že 107 z nich lhalo, nebo mělo zkreslenou představu.
NE - 59 lidí
Ano, přesně tak. Pouhých 34 lidí ze 200 umí ošetřit tepenné krvácení. To je 17% ze vzorku 200 respondentů. Napadá mne jediný komentář. Bůh s námi. A to jsem ateista.
Kolik z těch lidí asi mělo řidičský průkaz ? Kolik z nich by první pomoc poskytlo ? Kolik z nich ví, co jsou to základní životní funkce ? Kolik z nich ví, jak resuscitovat ?
Na to jsem neměl již sílu se zeptat. Co je potřeba, aby se lidé začali zajímat o první pomoc ? Je potřeba dalších hromadných neštěstí ? Je potřeba teroristických útoků ?
Stačilo by pouhé. Vložení předmětu první pomoci do osnov základních škol. Nebo alespoň přednáškami, které nabízíme my, nebo ČČK (Český červený kříž). Zmírnit tuto nechutnou sociální patologii. LHOSTEJNOST A SOBECKOST v té nejhorší podobě. Osobně zastávám (ve svých 17 letech) názor, že čím dříve se začne s prevencí (přenáškami o první pomoci) tím dříve se to vštípí do podvědomí a člověk pak v krizi jako samozřejmost poskytne první pomoc. Bohužel ... v našem státě je to sci-fi.
Položme si otázku a sami si na ni odpovězme : Je naše společnost skutečně tak shnilá ?
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 81x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jako student střední zdravotnické školy jsem se u nás setkal s podobnými projekty, ale musím říci že u nás měly lepší odezvu.
Například přednášky o karcinomu prsu nebo přednášky o správném čištění zubů.
Tak tohle mě dostalo. Chce snad ten... ředitel říct, že dejme tomu... kino, lyžák, lízátka na den dětí (???) jsou důležitější, než umět pomoct člověku?! Dyť kolik životů by se dalo zachránit, kdyby byl na místě člověk s alespoň základními znalostmi! Tohle jsem vůbec nečekala; tohle, že řekne ČLOVĚK, KTERÝ VYCHOVÁVÁ BUDOUCÍ SCHOPNÉ LIDI??? Škola, hlavně škola má připravit děcka na život, a když považuje někdo pracující ve školské instituci matematické génie, budoucí držitele Nobelovy ceny za zprovoznění perpeta mobile a dokonalé znalce dějepisných dat za schopnější pro vypuštění do dnešního světa, než člověka, který píše s pravopisými chybami, neumí napočítat do deseti, ale dokáže zachránit byť jen jeden jedinný lidský život, toho dotyčného bych okamžitě poslala sedět a nazvala bych jej chladným, sobeckým, cynickým a egoistickým. Možná s dodatkem IDIOT.
Je to tím, že každý z nás má pocit, že jeho se to netýká, že on to prostě nepotřebuje. Až do chvíle, kdy sám potřebuje něčí pomoc. Přeju hodně úspěchů a dostatek trpělivosti - však víš, že nejhorší katastrofou na světě je srážka s blbcem.
Rozhodně se nevzdávej, naše společnost ještě není tak shnilá jak vypadá, a to právě díky lidem, jako jsi ty. Držím vám palce, abyste dostali možnost přednášet a třeba bude díky tomu zachráněn nejeden lidský život=)
Obdivuji Tě pro Tvou odhodlanost, schopnosti takovýto projekt zrealizovat i snahu pomoci. Svět by potřeboval víc takových jako jsi ty. Možná by neškodilo těm odmítavým ředitelům zaslat zbytek tohoto textu, který je pod dopisem.
Osobně znám hodně lidí, kteří, když se bavíme o poskytnutí první pomoci, přiznávají, že by s největší pravděpodobností nepomohli z obavy, že by zraněnému ještě více ublížili. Musím přiznat, že sama nevím, jak bych se zachovala. Mám sice kurz první pomoci, ale stejně jako všechny, prozatím (díky Bohu...no, ale!) neupotřebené informace se z mé hlavy pomalu vytrácí. Když si někde něco přečtu, je to sice moc hezky popsané, ale takováhle věc nejde nastudovat pouze teoreticky...
Možná, že i sami výše jmenovaní ředitelé by nevěděli, co s lidmi v ohrožení života (i když co my víme, nechci je podceňovat).
Pravdou bohužel je, že lidé (obzvláště Češi) jsou líní. Nejsou ochotni dělat cokoliv z vlastní iniciativy, cokoliv navíc, pokud jim to doslova někdo nestrčí přímo pod nos (a takový ředitel by musel upravovat rozvrhy kvůli Tvým přednáškám, dohadovat se s učitely, kteří by nestíhali plnění plánu, po škole bys tam těžko dostal školáka, který tam být "nemusí"...). Z toho důvodu se u nás "daří" nejvíce nadacím, kteří jsou pod záštitou některé slavné osobnosti, která dostane do televize nějaký program, vypíše tam všechny informace, jak přispět pomocí jedné SMSky. Lidi sedí doma v klídku u televize a sledují třeba fotografie lidí, kteří potřebují pomoc a tak se rozhodnout, "že jim teda nějakou tu SMSku pošlou"...
Jistě, jsou tu takoví mladí odvážlivci jako Ty ("I am still thinking, you´re number one" ;-) ), ale právě ti ještě v tomto mladém věku ztrácí veškeré své iluze a bývají doslova znechuceni...
Ale moc Ti přeji, i nám všem ostatním, abys měl výdrž a nezalekl se odmítání. Bojuj! Bude to možná tvrdý boj, ale Ty vyhraješ! ;-)
První pomoc ? NE ! Děkuji | Kam dál ? ... | Deprese | A přece se točí ! | Co nás žene kupředu