Nedávno jsem pod Střední zdravotnickou školou a Vyšší odbornou školou zdravotnickou v Plzni založil zdravotnickou skupinu First Responders. V naší pracovní náplni je přednášení první pomoci na základních a středních školách a poskytování zdravotnického dozoru na kulturních akcích.
Všechno to začalo vizí. Ta se nám teď rozrostla v realitu. V první fázi jsem oslovil primátora Plzně, seznámil jsem jej s projektem a požádal o finanční grant na naše fungování. Pan primátor byl mému návrhu nakloněn a předal mne městské policii, se kterou jsem měl projekt projednat po stránce právní a faktické. Původním nápadem bylo založení o.p.s. - Občansky prospěšné společnosti. K tomu jsem ovšem potřeboval najít plnoletou osobu.Nakonec jsem ji našel. Pak mi bylo řečeno, že by bylo mnohem lepší vypracovat projekt. To přislo i mně mnohem lepší. Pustil jsem se do sestavování projektu. To byla nejhorší práce. Přečetl jsem snad čtyřicet cizích projektů, abych zjistil, jak napsat projekt. Musel jsem napsat cíl projektu, cílovou skupinu, rozvrh činnosti, sestavit zdravotnický tým, určit pořadí jednotlivých fází projektu, vytvořit finanční rozvahu. Ve fázi psaní finanční rozvahy jsem byl na pokraji zoufalství. Jak mám napsat finanční rozvahu na projekt, který se ještě ani nerozběhl ? Pak jsem projekt společně se svojí plnoletou spolužačkou předložil ředitelce školy. Projektem byla nadšena. Jediné co zbývalo bylo nalezení odborného garanta. Rozhodli jsme se, že nebudeme hledat mimo školu a oslovíme naší učitelku první pomoci. Ta nás předala své kolegyni, jelikož kdysi pracovala na podobném projektu, který pak skončil v šuplíku kvůli nedostatku času. S odbornou garantkou jsme projekt dostali do konečné fáze.
Z projektu jsme byli všichni nadšeni. Projekt jsme vytiskli, svázali a společně představili ve finální podobě paní ředitelce, která jej přijala. Posledními kroky bylo sehnání sponzorů (TOTO HLEDÁNÍ STÁLE PROBÍHÁ, KDYBY MĚL NĚKDO ZÁJEM PŘISPĚT, TŘEBA JEN MALOU ČÁSTKOU) a sestavení harmonogramu činnosti. Oslovil jsem spoustu firem, soukromníků, státních subjektů. Pokud jsem byl u psaní finanční rozvahy na pokraji zoufalství, tak tady to byla čistá deprese. Ano, dostaneme grant od města Plzně a škola nám půjčí resuscitační modely, pomůcky pro přednášky a dá nám i nějaku částku do začátku. 20.000 Kč, které ode všech subjektů máme jisté se zdá jako velká částka, ale když jsem ji aplikoval do naší finanční rozvahy, zjistil jsem, že potřebujeme přibližně dvakrát tak velkou částku.
Sestavování harmonogramu činnosti bylo mnohem horší a představovalo pro mne obrovské zklamání. Oslovil jsem do začátku 14 škol v Plzni a okolí. Ze 3 škol jsem získal pozitivní odpověď. Měl jsem počáteční radost. Ta však veškerá vyprchala po dvou dnech. Ze zbylých škol mi přišly negativní odpovědi a z jedné dokonce tento :
"Vážený pane Bertóku,
Děkujeme Vám za nabídku, ale myslíme si, že jsou mnohem důležitější akce pro žáky, než přednášky první pomoci. Tímto Vaši nabídku zamítáme.
S pozdravem
XXXXXX
ředitel školy"
Byl jsem neskutečně rozčílený. Co je důležitější, než naučit žáky jak zachránit život ? Měl jsem sto chutí napsat panu řediteli velmi peprnou odpověď, ale pak jsem si řekl, že pan ředitel má inteligenci nižší, než houpací kůň a nechal jsem to být.
Každý dnes umí vybrat peníze z bankomatu, většina lidí umí pracovat s počítačem, opravit mixér, auto.... Kdo dnes umí poskytnout adekvátně v krizové situaci první pomoc ? Udělal jsem v ulicích Plzně výzkum. Oslovil jsem vzorek 200 lidí s otázkou : "Víte, jak máte ošetřit tepenné krvácení ? " Odpovědi ?
Ano - 141 lidi - poté jsem je požádal, aby mi řekli jak ho poznají a jak ošetří z toho jsem zjistil, že 107 z nich lhalo, nebo mělo zkreslenou představu.
NE - 59 lidí
Ano, přesně tak. Pouhých 34 lidí ze 200 umí ošetřit tepenné krvácení. To je 17% ze vzorku 200 respondentů. Napadá mne jediný komentář. Bůh s námi. A to jsem ateista.
Kolik z těch lidí asi mělo řidičský průkaz ? Kolik z nich by první pomoc poskytlo ? Kolik z nich ví, co jsou to základní životní funkce ? Kolik z nich ví, jak resuscitovat ?
Na to jsem neměl již sílu se zeptat. Co je potřeba, aby se lidé začali zajímat o první pomoc ? Je potřeba dalších hromadných neštěstí ? Je potřeba teroristických útoků ?
Stačilo by pouhé. Vložení předmětu první pomoci do osnov základních škol. Nebo alespoň přednáškami, které nabízíme my, nebo ČČK (Český červený kříž). Zmírnit tuto nechutnou sociální patologii. LHOSTEJNOST A SOBECKOST v té nejhorší podobě. Osobně zastávám (ve svých 17 letech) názor, že čím dříve se začne s prevencí (přenáškami o první pomoci) tím dříve se to vštípí do podvědomí a člověk pak v krizi jako samozřejmost poskytne první pomoc. Bohužel ... v našem státě je to sci-fi.
Položme si otázku a sami si na ni odpovězme : Je naše společnost skutečně tak shnilá ?