Tma. Nic jen hustá tma. Nebylo nic vidět, slyšet - i čas se zastavil. Někde tam v té tmě hluboko stála. Byla sama se svou tmou, chladná a bez života. Byla to hora - Osamělá hora, která přebývá věky. Stála tam sama; sama se svou tmou.
Vidí bod. světlý bod, jenž se zvětšuje, září. Hora se dívá - nechápe. Tma se už nezdá hustá. Bod už je velmi blízko, hora cítí jeho teplo. Najednou má strach. Ta velká silná hora má strach. cítí bolest. Bod klouže po černých stěnách z kamene; vrývá se stále hloubš a hloubš. Najednou se bod zastavil. Bolest - kterou hoře způsobil, stále trvá. Bolestí prostoupená hora puká. Začíná se lámat kamen. Padá ... padá tam někam dolů do husté tmy. Hora se diví; mění barvu. Není už tak černá; její kámen je bílý a ne už tak tvrdý. Horu prostupuje blaho. Cítí že už není tak sama,ale pořád nechápe. Najednou se objevuje zář. Zář tak silná a pronikavá., že hora zavírá oči. Horou prostupuje teplo a cítí život - někde uvnitř cítí život. Začíná klíčit. Objevuje se jeden a pak druhý list. ANO LIST. Ten bod, to byl život. Hora pochopila. Je ráda. Už není tak pustá. Tma ustupuje - listy a stonek sílí. Kořeny se vrývají hloubš a hloubš. Bolest ustupuje a horou zalévá blaho. Objevuje se pupen, který puká, .... puká a objevuje se květ - nádherný svěží květ. Ten květ se otáčí a nastavuje tvář slunci. Hora už chápe: "To je smysl. To je život." Vyrůstají stále další listy a květina sílí. Hora ucítí bolest - nevěnuje ji však pozornost. Vnímá jen blaho, kterým je prostoupena, ale které už není tak silné. Začíná mít strach - ne o sebe, ale o ten nádherný květ, jenž stále bují a narůstá do přenádherné krásy. Jeho kořeny se vrývají hloubš a hloubš, trhají skalní stěnu - hora se začíná rozpadat. Hora se bojí. Má strach o ten nádherný květ, květ, který stále roste. Hora se snaží kořeny zastavit, ale nejde to, už není tak silná. Její kámen se drobí a hora chce křičet. Nejde to. Je už příliš pozdě. Květina se naklání. Hora se snaží udržet ten poslední kámen. Kámen, který květinu podpírá. Marně. Kámen se láme,květina se bortí a padá. padá hluboko, tak hluboko, odkud není návratu. Padá do jiného světa. Do světa kam hora nemůže. Slunce zapadá, nastupuje tma. Hora už chápe ,čeká. Čeká na další okamžik, na další zářící bod. Bod zlomu. Tma... Jen hustá tma a tam někde je hora...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
PETROS |