Pár vět, pár slov

...moje deníková terapka


Autor: Jenny , 25.2.2010, Ostatní

  

12.Únor 2009,14:09
pár vět, pár slov

Neděle

Neděle probíhala zhruba ve stejným rytmu jako sobota, až na jeden, docela podstatnej detail, a tím bylo to, že se mi odpoledne, právě když jsem usínala, vybavila sekvence z mýho posledního snu. Řekla bych krásná sekvence, ta příjemná část. Chvíli na to jsem usnula, nezdál se mi ten samej sen, nezdálo se mi tuším nic, nevím, každopádně pak, když jsem se odpoledne probudila, no řekněme navečer, věděla jsem co budu malovat.

Takže neděle pro mě byla jistou inspirací. Nebo ne neděle, ale ten sen, ten co se mi zdál v sobotu, ale já jsem si ho vybavila až v neděli, …. Proboha!!…už zase, naprosto zbytečný vysvětlování, já nevím po kom já tohle mám??!…zřejmě po nikom, tohle bude nějakej můj zlozvyk z poslední doby, nebo nevím, každopádně, dost už.

Neděle byla přínosná a tečka.


Pondělí

Sakra, nějak si nemůžu úplně přesně vybavit jak probíhalo pondělí, zato si vybavuju vcelku přesně jakej průběh měl úterek, ale to pondělí, to mi dělá problém, teď... co s tím? Mám dvě možnosti, buďto to nechám - jakože pondělí bylo nějaký a tečka anebo si na průběh toho dne vzpomenu psaním o něčem jiným, no?

Těžká volba, pondělí bylo… nějaký nijaký, už to mám, pondělí bylo hlavně malování, ne celej den, ovšemže, ale převážnou část dopoledne jsem strávila v ateliéru, přes poledne jsem se šla realizovat do kuchyně, jakože realizovat vařením, dostala jsem krásný kotlety, tak jsem je připravila plněný špenátem a sýrem a k tomu brambory, opečený brambůrky a smetanovo-bylinkovej dip, bylo to skvostně dobrý, no a pak jsem byla chvíli na netu, ale to už jsem byla lehce, no lehce, lehce víc v útlumu, jakože ve spánkvým útlumu, přičemž ale když jsem se pak natáhla, tak nic.
Unavená, ale spánek ne a ne přijít, sakra, nesnáším tyhlety stavy, ale řekla jsem si, že ještě počkám, no prostě nechtěla jsem si brát prášky na spaní, protože jsem chtěla druhej den malovat, ne se válet v posteli unavená a přešlá, tak jsem si pustila nějaký dývko a pondělí bylo pryč.


Úterý

Probudila jsem se někdy kolem třetí ráno, venku bílo, já jsem sice byla prospaná, ale na malování to nebylo. Čekala jsem než se rozední a zatím se mi hlavou motaly vzpomínky, na první sníh, na první vločky, na…
Dost!
Prostě úterý začalo příliš brzy a zhruba někdy kolem poledního jsem sklízela první „ovocné plody“ svýho spánkový deficitu, přitom ale nic nenaznačovalo, že by se jakože něco mělo stát, nebo tak.
Prostě jsem si šla udělat kafíčko a nesla jsem si ho do ateliéru, myslela jsem na to, jak jsem šikovná, hele to je dobrý, no já jsem fakt trubka, ale jakože jsem fakt myslela na to, jak jsem šikovná, protože se mi během dopoledne podařilo namalovat dva menší obrázky, takový, který jsem chtěla zahrnout k tý kolekci co teď maluju a jak jsem si tak kráčela, tak jsem zakopla o rohožku a…
Ano, sekla jsem sebou, ALE!… zakopla jsem tím nemocným palcem, kdyby to byl zdravej prst, pravděpodobně bych jen rozlila kafčo, možná ani to ne, hlavně ale bych se nesnažila balancovat a nespadnout, což bylo naprosto zbytečný a sice jsem zachránila od poškození velkej obraz, ale odnesly to oba pastely, kafe a hrníček a ještě jsem při tom svým marným pokusu narazila do dveří, čili mám teď na těle pár slušivých modřin, no každopádně…..tohle fakt nebylo na pochvalu.

Seděla jsem na zemi, krátce jsem si poplakala, hlavně kvůli tomu prstu, to byla úděsná bolest, jsem zvědavá, když jsem takový kopyto, jestli se mi ten nehet vůbec!!… někdy zahojí, no a pak když jsem viděla tu spoušť, tak jsem prostě v první chvíli měla chuť ještě navíc něco rozbít… takovej ten pocit zlosti nad něčím.
A dávat průchod emocím se prý má, nicméně, raději jsem to spolkla, nakonec, poničeno bylo už dostatečně hodně věcí, pouklízela jsem to, docela mi to trvalo, byla jsem jak zpomalenej film, aspoň jsem si tak přišla, no a pak, tuším že jsem měla „bezva“ nápad jít na net, kde ale nebylo komu si postěžovat, tak jsem tam někoho setřela, achjo, já vím, jsem děsná, když já zato prostě nemůžu.
No a pak jsem se odvalila na sedačku s fajn plánem spát, protože únava to teda byla a pořádná, ale, ALE … zase jsem neusnula, sice jsem ležela, ale nespala, jenže bylo mi to jedno, ani jsem neměla sílu na to, abych si donesla ty pitomý prášky na spaní a sklenici s vodou a tak jsem se pár hodin válela bez efektu, později jsem něco málo snědla a pokračovala v imitaci spánkový činnosti, kterou jsem pak převedla k úspěšnýmu spánku, naštěstí.

Takže úterý bylo výživný, pro mě především ve ztrátách.


Středa

Probudila jsem se opět časně ráno, nemůžu říct, že bych byla vyspaná, ale rozhodně jsem se cítila líp než v průběhu úterka, takže co dělat jinýho než čekat, než se trochu víc rozední a v mezičase si většinou čtu, nebo si někdy zapnu net, projíždím stránky a hledám to, co potřebuju a že toho potřebuju dost jsem si uvědomila v tu středu ráno.

Než jsem se dostala na net, tak jsem měla krátký, ovšem zato nesmírně „výživný“ hovor s mamkou, přičemž jeho výživnost spočívala zejména ve faktu, že mi bylo kladeno na srdce, abych se přestala chovat jako rozmazlený dítě, který si dupne nožičkou a trvá na nějakým svým nesmyslu. Nechtěla jsem na mamku křičet ani nějak jinak být protivná, především ale, jsem nevěděla proč, nebo co je pointou jejího sdělení.
K tomuhle docela důležitýmu bodu se mamka dostala až v závěru hovoru a tak jak jsem se bránila tomu na ni ječet - tak bránit se a ovládat je jedna věc a zvládnout to, věc druhá - já jsem to nezvládla.
Tudíž jsme na sebe krátce ječely obě dvě. Fakt fajn začátek dne.
Nastartovalo mě to a rozhodnutá nekoukat na brzkou ranní hodinu jsem vyrazila napříč bytem k původci toho nedorozumění, ale …ALE…před prosklenou stěnou jsem si to rozmyslela a šla vztekle funět do jídelny, a jakože vzteklá jsem byla hodně a dlouho, než jsem trochu vychladla a vrhla se na net a zapisovala si všechny věci, především objemný knihy, které budu potřebovat.

Prosklená stěna. Nesmírná výhoda prosklených stěn - propouští světlo a zároveň poskytují určitý soukromí, mám na mysli prosklený nějak zabarvený stěny, ne prosklený čirý, tam je snad každýmu jasný, že soukromí není, no, to jen tak na vysvětlenou, na krátkou, a pravděpodobně naprosto zbytečnou vysvětlenou.
Tomáš má takovou ve svým pokojí, nebo v pokoji, prostě jedna stěna z jeho ložnice je prosklená a zároveň posuvná, a já jsem přes ni viděla stíny, obrysy dvou postav, v naprosto jasný poloze, to by snad nebylo jasný jen slepýmu, no takže, vlítnout k němu zrovna když si to tam dával s nějakou………..milion teček, sakra, naštval mě, úplně maximálně mě vytočil ten hovor s mamkou a on, ON ………..opět tečky, sakra, sakra, sakra, on byl původcem toho, že hovor probíhal tak jak probíhal, no takže ano, já jsem byla naštvaná a to maximálně a chtěla sem to řešit teď hned.
Jenže i když jsem byla maximálně vytočená, tak když jsem viděla siluety bylo mi jasný, že si musím dát čelem vzad a prostě počkat na víc vhodnější příležitost.

Bylo půl páté ráno zapla jsem net a poměrně jsem se zabrala do vypisování toho seznamu knih a potřebných věcí.

Právě jsem zjistila že už je milion hodin a protože chci ještě dneska malovat, tak teď.

Zobrazeno 58x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jarda 11.3.2010, 18:18

Pěkné. Docela by mě zajímalo, jaké obrázky v těchto dnech mohly vzniknout a kde skončily ty dva polité pastely. Je to zajímavé "deníčkové" vyprávění.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 12.3.2010, 02:56

aha tak už rozumím otázce no kde asi tak skončily, žejo v koši, a zdá se mi, že sis mě nečetl tak jak si měl ptž jinak bys věděl, že to je zápisek z lonska
no ale i tak ti děkuju za přečtení i hodnocení, podle mě si nezaslouží hodnocení, jsou to prostě jen takový terapeutický kroky



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Honza7 26.2.2010, 01:09
Hodnocení: 5

Tvůj deníček jsem vždycky četl moc rád Píšeš moc hezky, tak čtivě
A o tom tvým "ukopnutým palečku" se mi kdysi i zdálo
Ale chápu, že tohle je tady asi spíš pro Antonína, kterej by rád odtajnil i něco málo z tvého života, potažmo soukromí, že.


kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 26.2.2010, 13:50

Honzíku děkuju za přečtení a komentář, a taky za známku, i když si vážně nemyslím, že to je k nějakýmu hodnocení a že se ti něco takovýho zdálo, tyjo to ani nevím to musel bejt sen
a k tomu poslednímu mám jen jedno sdělení - jsi trubka



kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 26.2.2010, 13:56

Jelikože to je v rámci ostatní, kam deníčky jistě patří, tak to je prostě neoddiskutovatelně za pět. Kdyby to bylo v sekci básně, dostala bys nekompromisně -5
K tomu snu-no, to teda byl
K tý trubce-zase zlobíš, jo?
Jennynko




kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 26.2.2010, 13:58

no honzíku kdybych tohle dala do sekce básní, tak bych byla zralá na regulérní výmaz




kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 26.2.2010, 14:03

i tak bych tě měl rád



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 26.2.2010, 14:08

jak? když bych byla smázlá nebo když bych byla úplnej dement?



kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 26.2.2010, 14:20

i tak... i tak, ta "láska" totiž hory a (dost nečekaně i)šílenství přenáší
ale radši bud taková, jaká jsi, prosím tě



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Kamila 25.2.2010, 23:22

Je to dost dobrý scénář, no faktZajímavý je, jak popisuješ, že se chystáš malovat, ale pořád jsou tam nějaký překážky... tohle jsem asi nikdy nezažila... když něco dělám, dělám to, docela rychle a bez rozmyslu, je to pro mě lepší. Když to nevyjde, nevyjde to, ale prostě musím. Jen mi to přišlo zajímavý v porovnání s tebou

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 26.2.2010, 13:47

Kamilo, díky za tvůj čas u mě a děkuju také za koment
k tomu co tě zaujalo, no takhle jediná překážka o který píšu je ta, že bylo moc brzo a to já ikdybych chtěla tak bych malovat nešla, ptž při umělým osvětlení nemaluju, prostě světlo je světlo, tečka



kvalitní komentář (0)Reakce: Kamila 26.2.2010, 17:40

tak tahle ryze praktická překážka mě nenapadla, příště budu číst pozorněji;-)



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 28.2.2010, 21:37

vpoho taky občas letím textem a čtu jen zběžně



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

TerezkaL. 25.2.2010, 22:57

au, au(paleček)(: Ty jsi jak pan Dársi, ten taky v tom filmu(?)(: přišel dom a ten rozkošník to tam s tou jeho dělal(: Upřímnou soustrast, chlapi jsou potvory(:
Ty maluješ?

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 26.2.2010, 13:44

slečno tak deník bridget patří k mým top filmům takže díky a děkuju i za komentář, přečtení, známku, ačkoliv si teda myslím, že si to lehce přehnala s tou pětkou chlapy jsou potvory?..no možná ovšem my jim docela dobře konkurujem, žejo a ano, maluju.



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 26.2.2010, 13:51

promiň spletla jsem si známku od tebe s honzíkovou, ale i tak, no nic



kvalitní komentář (0)Reakce: TerezkaL. 26.2.2010, 16:41

taky maluju(: jo, chlapi jsou potvory!((: ale my už si je ochočíme, jako každou potvoru(:



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 28.2.2010, 21:36





kvalitní komentář (0)Reaguj >>