nedokončeno-3 (začátek bez konce)

  

Všechno je hezké na tom světě, ale kdy nejdeme tu krásu? Jak dlouho bude trvat naleznout vytouženou blaženost, spokojenost duše? Snad nikdy nedojdeme konci, mnoho generací zkoušelo jí najít, ale marně ... už nemám slov k té době naší doby, teď začnu z jiné číše vína pít ...

Zajímavý byl tvůj mail, otevřel mi v mnohém oči, jelikož já je mívám mírně zakryté v oparu mysli své. . .
blbost, tak jinak

začnu něco o sobě: vidím na sobě chyby a nic s nimi nedělám, vím, že jsou špatné a okolí trápí (hlavně mě) a já nic, stavím se k sobě bezduše. Jsem smutná, protože říkám a dělám slova skutky, které ostatní mé blízké ničí, ublížujou jim, ponižujou je ale já nemám , nevidím, ohledy na ně neberu, proč jsem jednou taková, že mě maj rádi a na druhou stranu onaká, nechápu sama sebe, chápu jiné ale sebe neee! Copak jsem cvok? asi jo, když se občas takhlenc cítím. O mnohých básnících vím jací byli z jejich básní, stačí si přečíst kousek, byli těžce zamilovaní, rozervaní vnitřně. Ony vyjadřují jejich city, já se s nimi ztotožňuji, chápu je jak jim bylo, ale sebe nemohu zaboha pochopit!
Proč něco řeknu a nedokážu se omluvit? je to jednoduché, ale pro mě tak těžké.

na okraj: jsem silně introvertní melancholik

chtěla bych si aspoň jednou v životě popovídat s člověkem, jež nebudu nikdy o ničem poučovat, neublížím mu, neztrapním ho, neublížím mu nějak, mě to jde tak lehce, jenž já si nedokáži uvědomit věc, kterou on bere za hroznou, ale já vše beru jako normální, přece každá část lidského bytí, každá událost, zážitek má svůj účel, nic není náhoda, vše je něčím spojeno, ať už život či smrt a my bychom měli přijímat vše s otevřenou náručí, jenže tenhle věk nedospěl k takovému názoru a já nedokážu respektovat jiné! To je má chyba, potřebuju se naučit v simbióze s lidmi mně blízkými, a nejen s blízkými, se všemi lidmi světa, ale to už je problém nás všech ...
proč ti to tu vůbec píšu? ptám se sebe, jenže mě nenapadá zrovna nic jinýho, radši se omluvím předem. Ale co když je toto další chyba co dělám, budu se stále omlouvat za svoje činy, ale ono to taky dokáže člověka rázně dopálit neustále omlouvání, taky to může lízt na nervy.
Říkám si proč? Proč něco provedu a ublížím, většinou vždycky, já si uvědomím chybu a nedokážu ji napravit, jenom jsem smutná a vyčítám si ji, dokonce možná víc než postižený člověk. Tím vším lidi od sebe odháním a sem víc a víc smutnější, uzavírám se do sebe a z toho pak plynou různé slohy. Já mám všechny své přátelé strašně ráda a dala bych kdoví co, jen abych mohla trošičku projevit svou slabost navenek, říct jim co cítím, a oni by mě pochopili a vzali mou omluvu a a a ... jak mi toto chybí. Copak jsem na světě sama? Neumím si poradit. končím s tímhle druhem úvah, protož bych se tu do tohohle mohla zamotávat celé hodiny a hodiny, ale čas kvapí a slunce neusíná.

na druhý okraj: strašně ráda rozebírám sebe a jiné, teď zrovna sebe, protože o nikom bližším nevím tolik co o sobě, a hlavně nebudu se hrabat v cizích myšlenkách, ale proč ne, mnoho lidí přemýšlí podobně, takže kdykoli buděš mít názor protinázor radu, cokoli , napiš, já si ji ráda přečtu a poučím se, možná si ji vemu k srdci možná ne, podle pole působnosti. Ačkoli moc myslím, moc mi to nemysli, jak myslim, jenže aby mi to opravdu myslelo, dám si mysli.
Myslela jsem si že to je pokus o vtip, jenže já moc myslim, takže už ani při vymýšlení srandovních vtipů, je těžké nemyslet. prosím až tohlenc buděš číst nemysli. Trocha Ironie, je na místě-menyslíš?
to jsem to zase dopracovala, píšu a už ani nevím o čem, je to dlouhí, ale napsala jsem zase nic, mám to ale já smůlu, ale až zase příště něco napíšu raději nebudu myslet, mně jde už z toho myšlení hlava kolem, takže nemyslet, nemyslet!!!

Tečka
co jsem to za člověka? jsem já tečka, nebo tečka je já, ani jedno ani druhé! Tak co tedy? Složité otázky, lehké přemýšlení! Copak neznám odpověď?

Nechci myslet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A nesmím zapomenou na našeho Háčka (a la Prince), jak se máš? copak děláš?
strašně by mě zajímal tvůj názor, na cokoli co tě napadne, jen začni psát a mysli(nejprve sněz mysli), vše je vítané, jakýkoli názor, jen by mě zajímal ten tvůj.
Líbí se mi tvá ironie, i v těch těžkých životních zkušenostech, si asi neustále vesel, pryští z tvých řádku jistá jasnost a živost, neustále něco prožíváš, a znáš hodně věcí, to já sem proti tobě bažant.
promiň, že jsem tomu osobnímu rozhovoru nevěnovala více, jenže spánek mé smysly již přemáhá, oči mé již těžko zří písmenka podivná, mé víčko padají mi k nohám pod tíhou únavy…………….
měj se hezky, krásně a pozor na myšlení! ať se nevtáhneš do víru mysli!!!
(.....) tato závorka znázorňuje mnoho vět, které bych ti s chutí řekla jenže otázkou je proč psát, když můžem si hrát!!!
(.)

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře