Jsem hladina nějakého rybníka... Ten rybník je zasazený sám široko daleko v holé krajině, jen sem tam roste nějaký strom nebo keř a v dálce jsou vidět hory. A já jen nehybně a tiše stojím a tvářím se pořád stejně. Jen občas, velmi málo mnou proskočí nějaká rybka a vytvoří na mně kolečka, vážky nade mnou krouží a ovívají mě křidýlkama. A taky slunce se ve mně odráží a hvězdy v noci. A když prší, tančím. Pomalu a tiše. Už nikdy nemůžu být ničím jiným, než hladinou... Odráží se ve mně svět, kterému nerozumím.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Znovu | Moje duše | Zatrpklá | Mrtvá |