Ve čtvátek odpočerne jsem přišel na to místo. Šššeřilo se, nikoli však před soumrakem. Nemohl jsem si to nechat ujít – první vílov letvážek. Víly se neuspořádaně shromáždily ve vlnách, jako když oceán dělá kariéru. Každá držela způsobně letvážky: jednu v rukách a jednu v ústech. Mnohé letvážky tak ústily přímo na jazyku.
Letvážka, to není nějaká lecjaká věc, jak říkal chodec Jirka. Víla se s jednou docela nadře, obzvláště je-li letvážka po flámu. Taťka Mereza radil - nevěš nikoho, komu je nad třicet stupňů severní šířky, i kdyby to byla sebekrásnější letvážka.
A na tom místě kvetlo kapradí a štikadí a ryby se smály na ruské kolo a kolotočáři si nemohli zvyknout na ten
zápach
a šššeřilo se, jenže tentokrát tiše
a hluboce
a doopravdny.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Vykolejnice | Cesta | Vlci | V naší ulici | Noci