V dešti voní všechno jinak, líp, ale ne, když je zima, to nemám rád, ani ten déšť mi pak nedělá takový potěšení, jako když na sebe může nechat padat ty teplý kapky a cejtit se oproti všem těm, co se schovávaj, jako velkej pohodář. Je to fajn, dělat ze sebe něco víc, o čemž si ty druhý myslej, že je míň, asi maj pravdu, ale mně to nevadí, asi proto, že mám rád tuhle formu jemnýho sebetrýznění. Možná proto, že je to spíš, jako by na tebe někdo místo těch teplejch kapek chcal, voní to o poznání hůř, ale zase to líp popisuje, co se ti honí hlavou když máš propocený tričko něčím, co jako pot vypadá, ale pot to není. Chtěl bys taky krev, ale to se nehodí.
Jedinej obrázek, vykreslenej do nejmenšího detailu, tak dokonalej, že se všechny další vzpomínky rozvířej jak dešťový tornádo, točej se kolem tebe víc a víc, a ty cejtíš, jak jim propadáš, cejtíš ten hnijící smrad, kterej si to s sebou bere namísto vůně, která zůstala pár měsíců zpátky pro jiný, tam, kde vane teplej vánek a klid v duši.
A jediný, na co myslíš je, jestli máš šanci vrátit se na zem, vyprat ty špinavý hadry a začít znova tam, kde neprší, a jestli, pak budete ty stejný dva, co se schovávaj jako všichni, co se bojej toho, že je někdo pochčije...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
potají... | džus... | Kajícně... | sní... | rohlíky