3 002 autorů
Člověk práskne do bot, až když mu do nich teče.
[Neznámý autor] Další >>
Je léto. Nesnesitelně spalující tropické odpoledne. Pomalu jsem dorazila na své oblíbené vyhlídkové místo. Usedám pod střechu starého krmelce. Po cestě k dřevěnému, polorozpadlému krmelišti jsem byla doprovázena všemožnými zvuky.
Náhlý obrat. Je takové ticho, člověku se tomu ani nechce věřit. Společně s divou zvěří vyčkávám.
Chci se rozhlédnout a v tom mi něco káplo na líce. Po tváři mi stéká dešťová kapka a šeptá o něčem, co se blíží. To zase pláče obloha. Těžko říct jestli je to pláč smutný nebo to jsou sladké a osvěžující slzy štěstí. Cítím se všelijak, jinak než při pohledu na prosluněný kraj.
Hltám obrázek rodné hroudy obehnané líbeznými kopci s travnatými vrcholky. Stromy se pomalu začínají probouzet Vítr je lehounce hladí a pěje jim známou melodii. Vzdušný neposeda rozparádil také byliny na lukách a v sadech. Proudy vzduchu jemně a opatrně česají porost. Bujnou kštici rozkvetlých polí a luk. Bojínky, psárky, třezalky i nenápadný heřmánek. Výměnou za načechrané rostlinné kadeře , line se krajem příjemná nasládlá vůně. Stačí si přivonět a ucítíš samotnou matku přírodu.
I poslední dopadlá kapka si získala mou pozornost.Tak už neplakej !
Paloučky,lesní mýtiny zkrátka celá divočina potemněla a bylo jasné, že slečna Bouřlivá se blíží. Blesky a hromy varují a zvěstují mnohem větší hluk. Něco mi říká , že mé oblíbené, dnes posmutnělé místo je natěšeno na změnu teploty a tlaku. Dokonce i vyprahlá, žíznivá a popraskaná půda se zřejmě připravuje na úlevu v podobě hysterických přeháněk.
Hledím na tmavě nažloutlý obzor a snažím se odhadnout co se asi bude dít. Přemýšlím a tiše mlčím.
Konečně! Hrátky blesků doprovázené hlasitým hřměním už mi poletují nad hlavou. Stíny a obrysy lesů a všeho kolem se stávají potravou pro temnotu až v ní dočista zmizí. Chvílemi rozzářená obloha vrací zemičce krásu. Nezkrotná energie kličkuje po nebi a dovoluje mi spatřit její kouzla.
Takhle v centru dění jsem příjemně překvapena, obzvláště když jsem tu naprosto sama. Jen já a torzo starého, časem poznamenaného krmelce. S povznášejícím pocitem volnosti. Jako kdybych tu byla dnes prvně.
S otevřenými ústy a přihlouplým výrazem si toto představení užívám. Hřmění se vždy nečekaně ozve jakoby se muselo neustále připomínat. Neboj,já vím,že tu jste hromoví mužíci.
Nesoustředím se na hrubé výpočty vzdálenosti úderu blesku. Lekám se ale nemám strach. Možná i mám ale to jsou jenom drobné obavy spojené s mou vlastní bezpečností.
Zírám na majestátní lesy. Jsou jako rozcuchané a vítr jim stále více rozhýbává listoví. Dokonce i kmeny se probouzejí a klaní se matičce zemi. K zvláštnímu listovému čardáši patří zajisté i zpěv. Není to zpěv, je to neveselé hvízdání. Bylo by lehké popsat ten zvuk jako obyčejné šumění lesa.
Chce se to zaposlouchat a použít představivost. Stromy nemlčí. Dávají o sobě stále hlasitěji vědět. Jenom se jim musí pozorně naslouchat. Možná se mi to jenom zdá, já vlastně ani nevím.
Bouře mi otevřela oči. Vše vypadá zajímavější a mám pocit,že nic není obyčejné. Nikdy by mne nenapadlo, že i mnou tak nenáviděné a nešťastné místo jako je větší město, bude odtud vypadat pohádkově. Asi už blázním.
Ohromena vším co prožívám, upřeně sleduji neskutečnou podívanou. Zhluboka dýchám a užívám si vytouženého čerstvého vzduchu. Jen tak nerozvážně se ukrývám s hlavou vystrčenou do prostoru.
Co se to děje? Utichá hvízdání a rozdováděný vítr se také pomalu zklidňuje. Jak rychle bouře přišla, tak stejně rychle odchází. Poslední blískance mám již za zády. Dopřávám si tedy výhledu na krásu krajiny schoulené v klubíčku. Rozhodla se to ustát jako už tolikrát předtím. Pomyslně se s ní loučím.
Nezbývá, než se vypravit zpět domů. Naposledy prozkoumávám nebesa. Usmívám se díky nenápadným slunečním paprskům, které se nesměle a váhavě prodírají skrze mraky. Opravdu veřím, že váhají. Jakoby se jim nechtělo. Chvíli to trvalo ale dopadlo to dobře. První zlatavý sluneční závoj se pomalu dotýká samotné země. Zapadající slunce dnes naposledy obejme zemský ráj. Brzy bude muset uvolnit místo pro strážkyni noci, magickou lunu.
Teď už musím jít po svých zdravých nohách loudavě zpět do civilizace. Nechce se mi ale vím,že se k výhledu na milované údolí vrátím.
......
Právě mi zvoní budík! Používám neškodného násilí a posílám ho z nočního stolku přímo na tvrdou podlahu.Probouzím se a přemýšlím o čem se mi to vlastně zdálo.
Uspěchaná doba volá svou loutku. Nazuji papírové boty,namaluji šťastný úsměv na kyselý obličej a mohu vyrazit.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
To je tvoje myšlenka? Moc hezká. Čárky nekomentuji. Vždy, když jsem se vtáhll do děje, mě to zase vytrhlo. Snad jako část knihy, ale ne jako samostatná "povídka?" Něco mi tam přesto chybí. Nicméně jako všichni, těším se na další, tentokrát více " promyšlenou " tvorbu. Dalibor
kvalitní komentář (0)
za sebe bych ještě vypíchla to, co mi neladilo:
To zase pláče obloha.
Neboj,já vím,že tu jste hromoví mužíci
… na úlevu v podobě hysterických přeháněk.
Přemýšlím a tiše mlčím
a také to, co se mi líbilo:
Vzdušný neposeda rozparádil také byliny …, a bylo jasné, že slečna Bouřlivá se blíží, … Chvílemi rozzářená obloha vrací zemičce krásu. Nezkrotná energie kličkuje po nebi a dovoluje mi spatřit její kouzla., … a rozdováděný vítr se také pomalu zklidňuje
co se týká obsahu, je to obrazotvorný a s potenciálem
když vychytáš tu správnou míru slov, bude to i více čtivý
kvalitní komentář (0)
Na úvod vcelku slušný počin, byť teda nevím, kolik ti je... tak do pětadvaceti, řekl bych, dle psanýho.
Jak text působí...je takový poetický, to se mi na něm líbilo, byť teda zavání patosem, ale tady v téhle oblastní se snad ani nic jiného vymyslet nedá. Pěkné obraty a obrazy.
Nicméně je text hodně přeplácaný. Některá slova mi přijdou navíc. Že působí až absurdně. Třeba: "Přemýšlím a tiše mlčím.. "
Pak nějaké chyby v čárkách, co jsem tak namátkou zahlíd:
"Lekám se ale nemám strach. Možná i mám ale to jsou jen drobné obavy, spojené s mou vlastní bezpečností." Tady hned 2x, tuším.
Jsem zvědav na další...
kvalitní komentář (0)Děkuji za přivítání a reakci
Věk jste odhadl správně. Po světě se potloukám jednadvacet let.
Negativním reakce a připomínky neignoruji a za každou budu dokonce i ráda.
Krajina v bouři byla napsána takřka jedním tahem. To je možná důvod, proč jsem použila zbytečná slova. Tolik mi jich prolétlo hlavou. Já je jen přenesla do počítače. K ničemu jsem se nevracela. To ale neznamená,že nevrátím.
Určitě napíšu něco dalšího. Zkusím tomu dát ale více času.
S čárkami a ostatními chybami půjde seznamování pomaleji. I přesto, když bude dostatek času, chuti a nápadů, vznikne snad pro oko i mysl příjemnější počtení.
Budu ráda za každé další komentáře v budoucnu.
Přeji hezký den
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Jen ten obsah... mám ráda přírodu,ale tento knižně-poetický popis mě moc nezaujal.
kvalitní komentář (0)Toto je vlastně můj první pokus. Musím to pilovat a jednou se zadaří. Díky za komentář
kvalitní komentář (0)Reakce: Hesiona 
3.2.2014, 15:23To je přesné - vypilovat pryč to, co tam nepatří, všechna zbytečná slova.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Krajina v bouři |