Richie I.
V ruce držel svůj oblíbenej kopačák. Na zádech batůžek a v očích energii králíčka Duracella. Procházel se po Zahradňáku. Trénink už dávno skončil, ale Richard chtěl poznávat svět. Názvy kytičkovejch ulic si nikdy nedokázal zapamatovat. Žil tu od narození, ale chtěl znát jenom všechny holky ve svým revíru. Bylo mu devatenáct a chtěl je všechny opíchat. Puberta ho ještě zdaleka nepřešla. Dvě brunetky. Bylo jim tak šestnáct. Malý prsíčka a prdelky. Chichotaly se. Potkal je u nákupního centra Cíl a byly z něj hotový. Mission complete.
Žil v zajímavým světě. Řadový rodinný domky byly různorodý. Všelijaký barvy omítek a střech. Světlá duha obmalovaná zeleným vším tohohle malýho městečka v městě byla jen spodním patrem šedejch obrů. Bosejch mraků. Satelitů. A ta spousta babiček se psama! Kdysi se dostěhovalo hodně lidí, ale furt to bejvala vesnice. Celej zelenej ráj pak pohltila Praha a dodala spoustu panelovejch tykadel. Jak přemejšlel, tak pršelo. Lehce. Mohl si tak líp upravit svý těžko formovatelný středně dlouhý rovný vlasy hozený na patku. Karaoke v Devítce za chvíli začíná.
Na tomhle zvláštním sídlišti nebyl jinej bar pro mladý lidi než Devítka. Samý pajzly. Kvůli věkovýmu průměru. Posedávaly tam hodně divný zkrachovalý existence. Devítka bejvala velkou prádelnou. Nízká dlouhá budova, která zůstala ladem a beze smyslu. Pak někoho napadlo vydělat nějaký prachy a pustit se do rekonstrukce. Devítka stála v Mečíkový devět. Modrá omítka. Hrací automaty a pak obrovskej svět studentský a puberťácky naleštěný lásky ve velkým sálu tohohle nekonečnýho mejdanu. Většinou se pilo jenom hnusný pivo. Na víc nebyly prachy, ale to nikdy nikomu nevadilo.
Čtvrteční karaoke bylo lákadlem pro všechnu nenamlsanou omladinu. Holky to milovaly a kluci milovaly holky. Richie miloval hudbu. Miloval zpěv. Miloval oči, prsa a zadky všech ženskejch, u kterejch vydržel pohledem dýl jak pět vteřin. Chtěl se jim ukázat.
Pár svejch oblíbenejch punkovejch fláků už poslal vstříc kámošům. Vyhlížel Míšu. Minule se do ní zakoukal. Nevěděl, že bydlí na Zahru a hodně se divil. Sedmnáctiletá. Drobná. Lízatkově upatlaná. Měla docela malý roztomilý prsa. Docela velký pozorný hnědý oči. Skrz nepříliš hustý hnědý vlasy prosvítalo odstátý ouško. Věděl, že krasavice vypadá jinak, ale ten celek ho fascinoval. Neměl problémy s holkama. Nevěděl čím to je, že si ho všímaj. Všímaly si ho. Ona taky. Výměna pohledů. Ve výměnu ostatních věcí doufal dneska. Aspoň ten mobil. Ale ve skutečnosti tak skromnej nebyl.
Měl v sobě šest piv a poslední dvacku. Svět se motal jako poskakující noty znějící Abby v ušních boltcích zhulenejch týpků u kulečníku. Moc nevydržel, ale pil na žal. Na Míšu. Nepřišla. Celej tejden se těšil. Zhluboka se nadechl a dal svý Money, Money, Money na bar výměnou za malý pivo a dýško. Něco zavonělo.
Stála za ním. Chystala se objednat si něco k pití hned po něm. Začal zmatkovat.Jak se má usmát. Má pozdravit? Vždyť se neznají. Jsou pohledy do očí znamení. Půjde radši svojí cestou.Trochu do očí, pak sjel omylem pohledem trochu jinak. Malinko mu cuknul koutek a nepřirozeně strojenou chůzí se vrátil ke svejm. Netrvalo dlouho než dopil. Hledal ji pohledem. Místo titanikový romance se to spíš začalo houpat. Našli se. V těch jejích nic nebylo. Tma. Nicota. Lhostejnost. Jakoby narazil do ledovce.
Noční ulice Zahradního města měly zvláštní kouzlo. Někde nebylo vidět na krok, ale větve stromů ukazovaly, kam člověk nemá šlápnout, aby nezakopnul. Tak mu to připadalo. Smával se tomu. Ne dneska. Byl ožralej a nasranej. Zamyšlenej. Jakou na ní zvolí taktiku? Strategii? Je to jen holka...
Byly dvě hodiny ráno a doma už všechno spalo. Richard Malík v tom byl sám. Fotbalisti Slavie Praha na něj koukali z plakátu a hodnotili jeho mokrý sny.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Úsměv | děda | Prskající Paskvil | Pas de deux | Evelína