Nejsem člověk. Ten je jen prach u mých nohou. Říká se, že je v lidském srdci pro mě místo, stejně jako pro zlo. A také se někdy říká, že já jsem zlo. Hloupé, zarmucující kecy podprůměrných básníků. Ani neví, jak se mýlí. Nebýt mě, nebyli by ničím, ani těmi podprůměrnými básníky, žijícími bohémským životem. To já jsem jejich múza, inspirace, cesta vzhůru na vrchol, bolestný pád zpět domů, do bahna svého žití. Jsem to, pro co chceš žít, ale ještě radši zemřít. Jsem tvá první i poslední myšlenka, pojď, dej mi ruku, zavedu tě až do pekla. Povím ti jeden příběh. Byla pěkná, mladičká, dlouhé hnědé vlasy a okouzlující zelené oči, orámované dlouhými černými řasami, pohled jako kočka. To on, ano, nestojí za zmínku. Seznámili se na ulici. Takovým tím jedním trapným způsobem. Neměli moc společných zájmů. Jednou o ní řekl, že pokud nebude schopna chodit s ním po horách, rozejde se s ní. Po horách nechodila, do roka byla svatba. Měli krásný velký dům, psa a dvě děti. Vydrželo jim to 10 let. A jediné, co po těch letech, společně strávených, zbylo v jejich opuštěném domě, byla keramická dózička s napůl uraženým štítkem, z něhož bylo možné ještě přečíst "Láska".
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Smítko naděje | Lolita | Aton září | Mít rád | Jen poušť