„ A jak mám rychle usnout maminko? “
„ Povím ti pohádku, chtěla bys? “
Chtěla jsem pokaždé a pokaždé jsem během chvíle usínala.
Teď bych si taky přála, aby mi někdo pověděl pohádku, nebo mi ji přečetl, nechat se uspat tónem hlasu, známého hlasu.
Jenže nikdo takový není.
A jak se vlastně rychle usíná, když nemůžete usnout hned?
To tak vědět!
Dneska, vlastně už včera, s přihlédnutím k momentálnímu času, jsem si bezděčně vzpomněla na naše.
Ne že bych na ně jinak nemyslela, jen se snažím nevzpomínat, mé vzpomínky mě trápí a celá jsem pak nesoustředěná, roztěkaná, zoufale smutná.
Prostě dneska jsem si na ně vzpomněla, a i když jsem cestou z muzea neměla v plánu jít přes město, šla jsem. Ne úplně, jen zčásti. Kolem pár obchodů, spíše obchůdků, všechny krásně vyzdobené, krásně vánočně.
Jak také jinak, vždyť Vánoce už jsou za chviličku.
Jedna výloha mě zaujala víc, byla to výloha knihkupectví. Výzdoba lákala především děti a já, občas bývám neuvěřitelně sentimentální, občas o vánocích víc než hodně.
Vešla jsem dovnitř a obklopila mě přátelská atmosféra, vlastně jsem ani pořádně nevěděla proč jsem vešla, po pár letmých pohledech jsem zamířila k pultíku poblíž výlohy. Byl to ten s knížkami pro děti. Pohádky. Různé pohádky od různých autorů a jedna knížka přitáhla můj pohled jako magnet.
Byl to totiž český výtisk knížky pohádek od pana Erbena.
Přejela jsem prstem po obrázku od pana Lady a dovolila vzpomínkám aby mě zaplavily.
A když jsem potom vyšla ven, do mrazivého dne, měla jsem zvláštním způsobem radost.
A tu radost teď marně hledám.
A taky si přeji rychle usnout.
A přeji si slyšet známý hlas, který by mi vyprávěl pohádku na dobrou noc.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
kudy kam | Pohlednicový ráno | Nenávist a její den | Pár vět, pár slov | Čekání na zázrak