Ekologie versus pohodlí. Musí změna bolet?

Autor: RadkaEm , 16.5.2019, Blogy

  

Druhým nejčastějším argumentem, proč se nechovat "ekologičtěji", bývají tvrzení, že na to není čas a kdo na to má pořád myslet a to by mě nebavilo...…(Tím prvním argumentem je, že to nemá smysl. Rozvojové země to nedělají, Amerika to nedělá, soused to nedělá, tak proč já bych to dělal). 

 

Nucení sebe nebo druhých do čehokoli nikdy nic dobrého nepřineslo. S ekologií je to stejné. Nejsme ochotni vzdát se vlastního pohodlí a to ani ve prospěch planety. Žádný argument pro nás není dostatečně silný, aby nás donutil žít v nepohodlí. Proto je důležité začít se změnou pomalu a pozvolna tak, aby nám přinášela radost. Povím vám svůj příběh.

 

Začalo to zhruba přede dvěma lety. Stále častěji jsem se dočítala o nedostatku vody a o jejím katastrofálním stavu. Voda bude za pár let opravdu velký problém. Proto ji musíme chránit. Šetřit s ní a chovat se k ní ohleduplně. Nebyla jsem připravená vyměnit všechny svoje úklidové prostředky za bio produkty. A už vůbec jsem si nedokázala představit život bez sava. A tak jsem udělala jeden malý krok. Objednala jsem si z e-shopu ekologický prostředek na mytí nádobí. Byl fajn. Myl stejně jako jar. Potíž byla v tom, že společně s ním jsem z krabice vybalila i hromadu bublinkové výplně a plastová láhev saponátu byla ještě navíc obalená asi v deseti vrstvách potravinářské folie. Takže sice budeme zachraňovat vodu, ale zamoříme u toho planetu plasty a jiným odpadem. Jestliže jsem nechtěla ve svém ekologickém smýšlení zůstat jen u jednoho produktu, musela jsem se do toho víc ponořit. A tak jsem našla Econeu. (www.econea.cz) Má druhá a všechny další objednávky už byly pouze od ní. Minimum odpadu, žádný plast. Postupně, během jednoho roku, jsem vyměnila své chemické čističe za ty eko. A vlastně jich ani nepoužívám tolik. Třeba aviváž na prádlo vůbec. Postačí pár kapek esenciálního oleje. Ale to předbíhám....

 

Začalo mi vadit, že se mi v kuchyni ve spodním šuplíku neustále hromadí igelitové sáčky. Co s nimi pořád? Řešení je prosté. Přestat si je domů nosit. S každým nákupem pečiva, ovoce, zeleniny......Pár jsem si jich dala do kabelky, do postranní přihrádky se zipem, kde nepřekáží a pokud je nepotřebuji, vůbec o nich nevím. Zkraje jsem na ně zapomínala. Až když jsem doma vybalila nákup, plácla jsem se do čela - už zase. Trvalo to asi tři týdny. Dnes je to pro mne samozřejmost. Naučila jsem se. Zvykla si, aniž by mě to jakkoli otravovalo. Člověk si zautomatizuje ledacos. Dokud není igeliťák děravý a všechny citróny se z něj nerozutečou, používám ho znovu a znovu. Ještě jich tu ve svém nejspodnějším šuplíku pár mám. Až doslouží poslední, přejdu na látkové. Ty zatím používám jen v bezobalovém obchodě. To byl můj další krok. Těstoviny, rýži, čočku, hrách, křupinky do mléka, ovesné vločky, semínka do chleba, ale i eko saponáty, šampón, gel na praní, ocet.....to už jinak nekoupím, než v "bezobaláči". Dosypat či dotankovat. Tady nejčastěji slýchám argument, že takových obchodů je málo a jezdit za nimi do vedlejšího města, to je prostě nad rámec pohodlí. Tak jo. Snad takových obchodů brzy přibude. 

 

Když jsem se naučila tento sortiment vynechávat v běžném obchodě a do uliček s úklidovými prostředky vůbec nezajížděla, byl můj nákup vždy o polovinu menší a časově mnohem kratší. Zautomatizovala jsem si to natolik, že jsem byla připravená k dalšímu kroku. Kartáček na zuby. Z bambusu. Pořídila jsem ho nejprve sobě. A asi za dva měsíce zbytku rodiny. Čistí stejně jako ty plastové a v přírodě se plně rozloží. Tady o žádnou "zvykačku " nešlo. Prostě jsem jen vyměnila kus za kus. Uvnitř sebe jsem cítila, že je to pořád málo a těšila se na další změnu. 

 

Přítel je velký milovník kávy z čerpacích stanic. Těch jednorázových kelímků......I pro něj byl zpočátku nezvyk, vzít si s sebou ráno do auta nový kelímek z pevného, omyvatelného a znovu použitelného plastu a každý večer ho zase z auta přinést domů na umytí. Zapomínal ho buď doma, v práci nebo v autě. Za dva týdny už na to nemusel myslet. Přivyknul faktu, že kromě klíčů a mobilu, má v ruce ještě kelímek na kávu. Za půl roku už je to hodně ušetřených "jednorázovek" na kafe. A jde to bez nucení, bez křeče, bez narušení pohodlí. Tak jsme postupně vyměnili několik věcí denní potřeby za ty ekologičtější. 

Hadřík. Nepostradatelná pomůcka u kuchyňského dřezu. Ty kupované za tři týdny zapáchají, trhají se a jsou na vyhození. Staré, rozstříhané (popřípadě oentlované) triko poslouží stejně a navíc se jednoduše vypere a slouží dál. 

Houbička na nádobí. S každým mytím ji maličko ubude. Drsná strana se odrolí. To jsou mikroplasty, které se tak dostávají do odpadní vody. Čistička takové malé částice nezachytí. I pro houbičku existují ekologické varianty. 

Smotky do uší, brčka na pití, Jupíky pro děti......s tím lze skoncovat nebo zvolit ekologickou variantu. 

 

Další krok už o malé pohodlí připraví. Hit letošního roku to tedy jistě nebude Ale co já vím... 

Konec pytlů do odpadkového koše. Jak je to dlouho, co tahle éra začala? Třicet let? Tak jako se dříve chodilo k popelnici s celým odpadkovým košem a pak se ve vaně umyl, tak s ním chodím dnes. Pytle na odpad jsou na skládkách velký problém. A to i ty oxo-degradabilní. Zavalené pod hromadou dalších a dalších pytlů, bez přístupu vzduchu a slunečního záření, jsou prakticky nerozložitelné. 

 

Kosmetické odličovací tamponky. Každá žena je zná. Schválně, kolik jich za týden spotřebujete? A za měsíc? A za život? Bude toho slušná hromada. Dlouho jsem se k těm látkovým, bambusovým či jiným nedokázala přinutit. Prát to pořád dokola, když se líčím každý den? Pfffff. To už fakt ne. Nebo ano? Jak říkám, důležité je se nenutit. Jakmile to začne být otravné, nevydrží to dlouho a vrátíte se ke starým, neekologickým návykům. Tak snad vás cesta dovede tam, kde je to pro planetu udržitelné. Dobře vím, že pratelné odličovací tamponky na obličej, budou mým dalším krokem. 

 

Nedávno jsem na diskusním fóru četla jeden velmi moudrý výrok. Kdo nechce, hledá důvod. Kdo chce, hledá způsob. 

 

K čemu jsem se ale dosud nedokázala přinutit, jsou látkové dětské pleny. První dcera vyrostla na "jednorázovkách". Obávám se, že s dvojčaty to nebude jinak. Ne že by mě to uvnitř nehlodalo. Bude to příšerná hromada odpadu. Ale tady se to s mým pohodlím střetává velmi silně. Prozatím je to má hranice. I když vím, že by to byl krok správným směrem. A co vy? Už jste své eko hranice otestovali? Nemusejí končit jen u tříděného odpadu.

Hodnocení: 5
(celkem: 15, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 47x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>