Má milovaná inspirace,
tato poetická klavírní skladba patří Tvým očím, aby vždy objevovaly nádheru křehké poezie milující Tvou duši. Snad mezi řádky objevíš kouzlo skladeb, které z rošťáků dělají prince a z uličnic princezny. Nebo je to snad naopak? Kdo ví...
Čím si však jsem naprosto jist, je západ slunce. Ten denně barví Tvé tváře cihlovou barvou, jenž je základem pro můj snový hrad, který jsem v srdci vystavil z Tvých záblesků. A i když to někdy nevypadá, moc jsem si ho oblíbil. Uchovávám v něm nejvzácnější pokladnici svého vědomí, která je doslova přeplněná vzpomínkami na Tvé něžnosti...
Snad se i zítra znovu usměješ těmto řádkům.
Tvůj ……….
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Milovaná od Atlantiku | Proč se na mě usmívají cizí muži? | Neúnavné polibky | Tvá pohádka | Milostné přejídání