Jen panáček z “člověče nezlob se“, jen to pro Tebe jsem. Taháš se mnou po polích asi podle toho, kolik teček se zrovna ukázalo na hrací kostce. Nemusíš nic hrát, vymlouvat se na okolnosti. Prostě to přiznej, že jsem pro Tebe jen hračka, kterou si vynahrazuješ vše, co se Ti nevyvedlo podle představ. Jen nějaká kompenzace, záplata na duši.
Uznávám, není to jednoduché a nikdy být nemůže. Ba naopak, je to složité. Ona složitost dokonce přesahuje vše, na co si jde vzpomenout. Tady je ale na místě složitá úvaha. Co je to láska? Může vzniknout jen citem jednotlivce, nebo k jejímu vzniku je potřebou dvou lidí? Nestydím se za to, že Tě nejspíš miluji, je mi jedno kdo by si co řekl, kdo by nás pomluvil. V tomhle ohledu mám odvahy a kuráže opravdu dost. Ale chybí mi síla zkusit zeptat se, naznačit, konečně oslovit. Svírá mě strach, že zničím i ten celkem malý ale hezký most mezi námi. Říkám neopětovaná láska, co může být horšího…
Teď bych čekal radu, odkud mám začít, jak, co říct, jak se podívat, co udělat, co napsat, jak zaujmout, jak neublížit? Jak naznačit, abys věděla, že chci, přitom nic nezkazil kdyby to byl omyl. Z celého srdce toužím a bojím se. To je kombinace se kterou asi nemám šanci uspět. V něčem máš pravdu, není mi dvacet šest, je mi dvacet. Zkušenosti jsou na tvé straně. Ale je opravdu osm let až taková propast? Nepřekonatelná překážka co nás rozdělí?
Prosím, neohlížej se zpátky, nepřemýšlej nade vším zlým co by mohlo být. Jen se zkus zaměřit na ty lepší stránky, i to mě potěší i když lepší zítřky jsou v nedohlednu…
TĚŽKÉ JE PROŽÍVAT LÁSKU PŘEDURČENOU K NEVZNIKU…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Spadlá | Hřeben | Odpověz | Tma II. | Podokapní