Vlna jde a za ni druhá,
ačkoliv je zima tuhá,
pořád tam a zpátky, zas,
nesevřel je dosud mráz.
U břehu však mráz je chytí,
stříbrnou je sváže nití,
už nebudou dovádět,
zarovná jim ostrý hřbet.
Navrchu to vzali z fleku,
vyklepali šedou deku,
na jezero drobně sněží,
uklidem to nazvat stěží.
Jdu dnes k vodě. Řeknu doma.
Co jsi říkal, doparoma?!
Co myslíš? Jdu plavat asi?!
Nenamoč si hlavně vlasy!
Na to Ti dám slovo muže,
moje vlasy v barvě kůže,
namočit už nemůžeš,
neurážej moji pleš
Rozhovor jak z ústavu.
Vem si něco nahlavu,
třeba čepku s bambulou,
je tam devět pod nulou!
Když to doma prošlo hladce,
vyhnuv jsem se další hádce,
vzal si plavky k tomu deku,
naštěstí to nemám štreku,
jsem tam, než se naději,
jen prošlápnout závěji!
Na deku dám svoje věci,
nehledám je potom přeci.
Zima jak cyp venku je,
chytrý, kdo se sezuje?
Dneska je to na pohodu,
koštuji tu teplou vodu,
zůstaň, ale venku stát,
nebude už o co stát!
Kdo měl venku mokré fusky,
može robiť různé kúsky,
kdyby nohu třel jak frotér,
i kdyby byl askamotér,
nohu nedá dovnitř přec,
na první pohled to jasná věc.
Chceš-li ještě býti velký,
nechytej tu hlavně lelky,
spěchej domů třeba bos,
než budeš mít malý nos!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Po ránu po poradě | Volejbal | Setkání pod Lysou horou | Dneska jdu si zaplavat | Letní noc