Deník Modrého Anděla ( Jsem,Je čas jít spát )

Deník Modrého anděla je souborem všelijakých vnitřních myšlenek a hnutí, předem se omlouvám nevěřícím, pokud je to zlobí, ať moje názory nečtou...)


Autor: Marie Bernadeta, 24.12.2014, Blogy

  

Jsem

21. května 2014 v 13:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Jsem Lučištníkem tisovým
Mou zbraní i mým štítem
jsou slova

Slova jsou mocná
Jsou v tomto světě
i v tom druhém
ostrou zbraní

Jsem Lučištníkem ve zbroji
Jsem rytíř kulatého stolu
Jsem

Ta co píše z duše
vše co cítí a co ví

Jen tak do éteru
pro jednu milovanou duši
a pro všechny ostatní
Jsem spisovatel básní

Píšu . li ale z ducha
pak jsem spíše Marie Bernadeta

To první jméno je biřmovací
které mi dal pan Biskup brněnský
v Brně na Petrově
při seslání Ducha svatého
a ruce držel nad mou hlavou

Tak tedy myslím
že mám to právo
takto uvažovat

To druhé jméno je to
co jsem si vybrala na křest svatý
K tomu co dali mi moji rodiče
Mám těch jmen více
i důvodů proč psát

Zatím se deníčku můj tady měj
jdu obědvat

Iveta Marie Bernadeta

Je čas jít spát

30. května 2014 v 23:38 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Je večer, je nějak prázdno v mé duši... Asi je spíš čas jít spát... Co asi v hlavě mé se rodí za myšlenky... mám zase nějaké nové věci na papírech, ale nechtějí se mi přepisovat, zmocnila se mě prázdnota, je čas jít spát.
Všechny věci v životě člověka mají svůj čas, jenom už nad tím neumím rozjímat, čas plyne a ve mně se prázdno rozprostírá, jak ubrus na stole . To, po čem toužím je marná touha, spousta věcí se nestane na světě tím způsobem, jak by si člověk myslel a jak by chtěl, Bůh je ten, co vše činí a svou moudrostí vše uskutečňuje v nás, když k tomu člověk svolí .

Už je to snad více než rok, kdy jsem jela na kole a myslela na Tebe, Pane Ježíši , a šeptala Ti v duchu ta slova o svém životě, se kterým si nevím rady, já vím, že jsi se mnou a že mě můj Anděl Strážce stále hlídá, na mne dohlíží a pomáhá mi se vším ještě dříve , než ho o to žádám, jsi tak milostivý, že jsi mi dal mého Ochránce,  děkuji ti !

A pak jsem měla chvíli práci, takovou zvláštní, byla to příležitost po dlouhém čase života v osamění, jen uprostřed své rodiny ve starém domě, příležitost mluvit s lidmi. Bůh to však více neprodlužoval a z té služby mne stáhl zase do ústraní a vložil do mé mysli nové myšlenky a touhu je vyjádřit především kvůli mému nepoučitelnému srdci, které dokáže žít jen z lásky.

Nevím si zase rady, tu cestu, kam jít a kudy, neznám, nevím, proč tomu nerozumím, nevím, co dělat a nevím si rady se spoustou věcí. Dřív mi Bůh dopřával předvidění ve snech i když jsem tomu často rozuměla jinak, stejně mi často došlo, že podle snu kráčím správně, teď si už zase nejsem jistá, co dělat. Není s kým mluvit, komu říct svoje slova, nikdo mě neposlouchá a já jich mám v sobě tolik, toužím je vyslovit, ale nechci mluvit do prázdna prázdná slova...

Chci říci, že i když se cítím tak vyprahle, tak stále jsem šťastná s tou nadějí a s tím neustálým pocitem ochrany z Nebe, jen nechápu, jak se dívat lépe očima duchovníma a uvidět ten směr, najít tu cestu k životu věčnému, chci , aby už ani jediný den mého života nebyl marný pro mou duši a duše těch, se kterými se setkám a aby mne provázela Láska, nemohu se pustit té dlaně, mé srdce stále hoří a stále držím tu ruku jednoho muže ve své.... Je cizí , ale to mě neodradí , má duše dál věří na setkání těch , co milují.

Je mi líto toho, co se děje ve světě, všech bezpráví, která se činí lidem, kteří nemají právo svobodné vůle a umírají kvůli nařízením, která jsou namířena proti svobodné vůli člověka, ti co se vydávají za věřící lid a tvrdí, že uctívají Boha, tak ve skutečnosti slouží druhé straně, to je přece jasné, když jejich skutky není láska , ale ubližovat, věznit a vraždit.

Tak všechny dobré věci jako je víra v Boha a Láska bývají lidmi ve spojení se zlým duchem zneužity a pošpiněny a jsou proměněny v pravý opak, než k jakému účelu byly vytvořeny. Myšlenky se ve světě překrucují a stávají se, místo něžnou dlaní, krutou rukou, co zatlouká hřeby Kristu do zápěstí, to , co se děje na světě viditelně , i to je obraz stavu lidských duší,vše vyplouvá stále z niter na povrch.

Já neumím skrývat nic, má duše je plná zeleného světla s oranžovými odrazy a miluji všechny duše s odstíny modré, zelené, žluté i oranžové... Modlím se v každičké myšlence k Bohu, vím že zná mé úmysly a slova , která napíši , ještě dříve o mnoho minut dříve vysloví je a můj Anděl o nich ví také dopředu... Někdy je šeptá mému příteli ve spánku do ucha a ten pak o nich ví... Nemusím nikomu ani nic říkat . Snad i ten, koho miluji už skoro rok, snad i ten cítí mnoho věcí, to chvění během dne, co cítím na svém těle, je tak zvláštní... Přemýšlím, co cítí on a proč stále mlčí...

Loučím se s tímto dnem, půjdu spát a zavřu oči a vše odpluje v čase pryč, vše se rozplyne, zbyde nám zase nový den, nově připravený čas pro život duše v těle na tomto světě, snad nezklamu sama sebe a snad i Bůh bude se mnou zítra trochu spokojen, jsem jenom člověk, a snad v duši také Anděl, jen křídla jsem odložila kdysi dávno do skříně a někdy přemýšlím nad tím , že až se vrátím, jestli mi ta malinká bílá křídla, co se tam na ně možná práší ... ještě budou, možná mě už neunesou, mám pocit, že jsem trochu vyrostla a hlavně ztloustla...

Dobrou noc všem dobrým bytostem v tomto světě i v tom neviditelném.

Iveta Bernadeta Marie

http://www.mamtalent.cz/denik-modreho-andela.phtml?program=1&ma__0__id_b=19080

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře