Ten, o kom to je.., moc dobře ví, čeho se to týká.., viď, zlato? :/
Lehce feministická báseň, která nečerpá ze skutečné události... Jinak jsou muži celkem fajn.
Pověz mi něco víc o nocích prázdnoty...
Řekni mi, ještě pořád čas od času...
Někdy si člověk myslí, že už je na vrcholu. Stačí jen ruku vztáhnout a štěstí uchopit. A pak... náhle jak blesk z čistého nebe je tu okamžik, který všechno obrátí naruby.
Píšu povětšinou prožité. Pravdu, a protože někdy je až příliš křičící a smutná, slyším o sobě od těch, co mě znají na dálku, že jsem pesimistická. Já si myslím, že skutečný prožitek nemá s pesimismem nic společného. Připadá mi to někdy, jako když se sebou, s tím, co mezi námi panuje, nechceme nic mít společného. Nic dělat, ale jen slyšet pozitiva. Jenže půjde-li to tak dál, ona se vytratí a my o nich budeme jen vyprávět pohádky.
Už dost dlouho jsem zde nebyl, a docela mne překvapilo, že mé jméno zde ještě figuruje. Jsem rád. Napsal jsem za tu dobu mnoho povídek a básní, nicméně tato asi nejlépe vystihuje, jak se teď cítím.