Tak jednou odhodlat se a zpátky jít
Po cestách z betonu, kde stromy tehdy stály
A kroky mrtvých snů chtít znovu slyšet znít
A dojít až tam, kde kdysi šťastně jsme se smáli.
Pak úzké, strmé schody pokusit se nalézt po letech
Po nichž jsme často tenkrát chodili
I vůně už ale dávno vyprchala po květech
Jež kvetly tu, když lásky v nás bezděčně se rodily.
A chvíli postát a zkusit zaslechnout
Zda z propasti let nezazní tvůj smích
A na tváři staré slzy nechat schnout
A marně hledat stopy po nadějích, tvých či mých.
Pak už jen domů jít ulicí, kde líbají se milenci
A jejich polibek ani štěstí mě už nevyleká
Ve vzduchu pro mě něco voní po konci
A něco smutného teď na mě v prázdném bytě čeká.
Hodnocení:1.1 (celkem: 22, počet hlasujících: 20)
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Objevili jste skvost, přátelé. Nějak nechápu ta dřívější směšně nízká hodnocení. Že by až po letech od publikování vyplula na povrch ta dřív možná skrytá krása vzpomínek?
Zdlouhavé epigramy - VII | Tak také někdy končí | Imprese | Včerejší bouřka | Ledové krystalky