Evžen si namlouval, po vzoru známé písně, že je velikým lovcem žen. Jenže pravda byla trochu jiná, tak si začal namlouvat, že ho to vlastně ani nebaví a že je z toho jenom zbytečně znuděný. Té lži pak uvěřil, takže je docela v pohodě. No, každý jsme nějaký, že?
Původně do školní soutěže s názvem ,,Voda a okolí" , ale přinesena v pozdějším termínu. Jinak, kritika byla ze strany učitelky, že je děj laděn optimisticky a konec překvapivě smutný,dalo by se říct.
Když vaříte, nikdy s jídlem nemluvte. Buď s ním navážete osobní vztah a zbyde vám hlad, nebo se vám jídlo znechutí a výsledek bude stejný. Případně se můžete stát vegetariánem, jenže o čem prosím vás budete mluvit se zeleninou? Takže, s jídlem nemluvte, nebo zmagoříte. Jako Bohdan ...
Nesoudím, jen uvažuji...tak nějak mě to trklo když jsem si přečetl že vrah "negrů" a prznitel Kryla slaví čtyřicítku...
Ach, ti umělci. Proč musí mít pocit, že musí jet na plný plyn a proč k tomu musí používat různé podpůrné prostředky? Jako třeba Bohumír. No řekněte, stál ten zamýšlený nový styl za to?