

Lidi mají různé oblíbené barvy. Někdo tvrdí, že modrá je dobrá, jiný oponuje, že jen červená je barvou zítřka a další přesně ví, že jenom po zelené se dostaneme k cíli. Nad tím se jen uchechtne chlapík, po kterém se slehla černá zem, přičemž jemu na barvě vlastně původně vůbec nezáleželo. No a Růžena? Ta miluje růžovou. A její manžel? Ten miluje ... kdoví jak to vlastně je.
A je to tady, jaro se ohlásilo prvním štěbetáním ptáčků, kteří zrovna přiletěli z dalekých cest domů, vybalili kufry, začali se vesele navštěvovat a vyprávět si, jak bylo. Je to pro nich opět po dlouhé době veselé období. Ne tak pro Řehoře (a nepochybně ne jen pro něj). Řehoř má totiž rád svůj klid a ten je zmíněným veselým štěbetáním pod obrovskou zátěží ...
Anděla to nemá v hlavě asi moc v pořádku. Už odmala, snad díky svému jménu, měla tendenci všude hledat a vidět anděly. Jak letěla léta, bylo to s ní horší a horší. Už je nejenom viděla, už s nima i mluvila, hádala se i hrála a kdoví co ještě ... A tak jí z toho úplně hráblo. Tuhle příhodu nám v hospodě za pivo vykládala snad stokrát, pivo ovšem dostala jen jednou ... :-)
Tak šupky šupky pod drn, nemáme na to celý den.
Viktorie chodila na různé párty, slavnosti, zábavy, diskotéky, prostě různé akce, kde bylo možno lovit a při troše štěstí i ulovit. Nikdy se jí nedařilo, až tenkrát na rybářském bálu, nebo co to bylo, se jí to povedlo. Chytla si rybáře, který si původně myslel, že to ona neodolala jeho šarmu a blahopřál si, jak dokonale předvedl své kouzlo a znalosti lovu štik. Hlupáček ...
Pokud se budete s někým chtít náhodně seznámit, dejte si pozor, první dojem může být špatný. Tohle se stalo mému kamarádovi, chtěl se seznámit s krásnou slečnou jen tak volně stojící u kašny a vyzývavě se koukající po procházejících chlapech. Dopadlo to trochu jinak, než je zvykem ...