Vyryl jsem srdce
do kůry stromu,
myslel, že na věky
a věřil tomu.
Teď sedím pod,
přemýšlím o nás
a v šumu listí
slyším Tvůj hlas.
Ten říká tiše,
že voda z řeky,
že ani ona,
neteče věky.
Chytat jí do dlaní
je jak chytat Tebe,
nemožné, hloupé,
jak plivnout až do nebe...
do kůry stromu,
myslel, že na věky
a věřil tomu.
Teď sedím pod,
přemýšlím o nás
a v šumu listí
slyším Tvůj hlas.
Ten říká tiše,
že voda z řeky,
že ani ona,
neteče věky.
Chytat jí do dlaní
je jak chytat Tebe,
nemožné, hloupé,
jak plivnout až do nebe...
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Děkuju! S tou doslovností je to těžké... Nevím, já to asi jinak neumím... Snad to příjde časem...
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Konečně II. | Ocelová klec | Zapomenout | Hra | Zapomenout II