Otrávená, zmámená, chce se jen uvolnit. V davu ho zahlédne, nechce si vykreslit, jaké to bylo, jaké to je a hlavně – jaké to nebude. Tancuje tlumeně, snaží se uvolnit, nesnese přetvářku a odchází se posilnit. Utápět smutek a posilnit si ego. Potom nabita, vplíží se zpět. Tlumený tanec se mění v agresi, ptá se jí: „Co je ti?“ Zprvu mu spílá nejhoršími jmény, později lituje. Chce se změnit. Přemýšlí a dumá. Může za to ona? Propuká v pláč a choulí se k jinému, Ten tiskne ji k srdci, hřeje ho, zmije. Polibky, doteky, utěšují, cítí se výjimečně a tiše ho opouští. Sleduje ji, uhání, ona nedělá nic jiného, jen jej odhání. Po čase poznává, přikrádá se zpět, Sleduje ho, uhání. Snaží se vykreslit, jaké to bylo, jaké to je a hlavně – jaké to nebude. K milovaným zády, do prázdna čelem.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Zmije | Nostalgie | Lhář |