Zmatená

Takový jeden pocit, co už u mě delší dobu přetrvává.


Autor: Lena, 4.1.2009, Básně

  

Zamčena v pokoji beze stěn,
Klíčem co povznáší do nebes,
Směnuji strachy tužeb za ctnosti,
slaně zmáčené.

Vyzradila jsem své city
panence z porcelánu.
Medvídek plyšový
hrdě stráží meho srdce bránu.

Andělé odnesli světlo
až na okraj
sněného snu
co tančil mi nad hlavou.

Tak zoufale stojící o potlesk
v příšeří divadelním,
odešel s oponou
padající na má bedra.

Četla jsem verše
králova básníka,
nebo snad
básníkova krále?

Povznesly duši,
do výšek
odkud se špatně padá.
Tak se těď,
zuby nehty,
držím za oblaka.

Hodnocení: 4.17
(celkem: 25, počet hlasujících: 6)

Zobrazeno 73x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>