Jen tak sedím, do blba zírám,
na svět hledím, střep z vázy sbírám.
Nevím proč, nemá to logiku,
kdybych byl kuřák, navštívím trafiku.
Když se směju, prej mám dobrou náladu,
to je ale přátelé velká chyba v odhadu.
Prostě občas se to projeví,
když sněhy venku poleví,
když oko kouká někam pryč,
když krtek pláče ztratil rýč,
když pláče brankář, pustil míč,
když pláču já, chybou je můj chtíč.
Chci aby mi vše šlo lehce,
jenže ono se tomu snad nechce.
Škola, škola, škola,
tam ze mě dělaj vola.
Učitel Novák mi v duchu říká šmejde,
copak jsem šmejd? A co s tim, když to nejde?
Na papír házím teď svoje pocity
a zajímá mě, proč tu nejsi, kde jsi Ty?
Neznám tvář Tvou, úsměv Tvůj, ani Tvoje tělo,
kdyby v lásce alespoň, poštěstit se mi chtělo.
Našel bych Tě, na čelo Ti pusu dal,
pomáhal Ti v bytě a otevřeně miloval.
A nemusel bych do hospody, já nemusím na sklenku,
už jsem zase sám, já potřebuji milenku.
Zmatek a nejistota v duši mojí káží,
láska, hokej, známky dobré, ať se štěstím mě sváží.
Možná chci moc, možná jen málo,
co proto dělat víc, aby za to to stálo.
Učím se, trénuji, poznávám slečny,
tenhle boj o štěstí je asi věčný?
Však svět, je jen nerozkvetlý květ,
já mu musím závidět,
chtěl bych se nestydět,
měl bych se otáčet,
též tiše odkráčet,
snad bych měl utíkat,
bát se muže zvaného kat,
měl bych se lásky bát.
A přesto, přes to přese všechno chci hokej hrát... studovat... a milovat!
Hodnocení:3.14 (celkem: 44, počet hlasujících: 14)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zmatek | Pohled do kraje | Láska z tanečních. | Odcházím | Chvíle zahleděné samoty