Život je jako písek tekoucí nám mezi prsty
naivní myslet si, že ho držíte pevně v hrsti
pokud ho držíte, tak pouze na zlomek vteřiny
pak vám opět uteče a ukáže kdo koho má v pasti.
Hraje si s každým podle toho jakou má zrovna náladu
nikdy nevíte co si na vás vymyslí, čím vás překvapí
jednou vás zkopne na zem, pak vyzvedne vás nahoru
a když je vám skvěle a jste šťastný, opět vás potopí.
Čím větší je to výška, tak o to je delší pád dolů
už si myslíte že musíte být dole, ale padáte dál
on se na ten pád velice rád dívá a směje se tomu
jak jste naivní, myslet si, že je s váma kamarád.
A když konečně dopadnete, nechá vás v tom samotný
nechá vás obvazovat si bolavé rány a jen se kouká
jak se v tom mácháte a když už mu to přijde nudný
podá vám ruku, tak přece, je to kamarád co pomáhá.
Vy stoupáte stále výš, stoupáte vysoko až do oblak
on se usmívá a ve stoupání vám pomáhá, dělá to rád
postupně jak stoupáte, mizí i poslední pod váma mrak
vás nemá co držet, nad sebou slyšíte smích a zase pád.
Ještě stále chcete věřit tomu, že ho máte ve své hrsti?
Byla to pouhá iluze, byla to pouhá naivita, myslet si
že život je váš kamarád a že vám připřaví snadnou cestičku
je třeba přestat věřit, protože věřit je plné bolesti
než věřit je lepší jen doufat, méně je bolesti a zármutku.
Odteď už budu jen doufat, snad menší bude pád
až mě zase jednou potká ve špatné náladě kamarád
a bude se nudit a začne si se mnou nanovo hrát
tak budu doufat, že nakonec se budu já jemu smát.
naivní myslet si, že ho držíte pevně v hrsti
pokud ho držíte, tak pouze na zlomek vteřiny
pak vám opět uteče a ukáže kdo koho má v pasti.
Hraje si s každým podle toho jakou má zrovna náladu
nikdy nevíte co si na vás vymyslí, čím vás překvapí
jednou vás zkopne na zem, pak vyzvedne vás nahoru
a když je vám skvěle a jste šťastný, opět vás potopí.
Čím větší je to výška, tak o to je delší pád dolů
už si myslíte že musíte být dole, ale padáte dál
on se na ten pád velice rád dívá a směje se tomu
jak jste naivní, myslet si, že je s váma kamarád.
A když konečně dopadnete, nechá vás v tom samotný
nechá vás obvazovat si bolavé rány a jen se kouká
jak se v tom mácháte a když už mu to přijde nudný
podá vám ruku, tak přece, je to kamarád co pomáhá.
Vy stoupáte stále výš, stoupáte vysoko až do oblak
on se usmívá a ve stoupání vám pomáhá, dělá to rád
postupně jak stoupáte, mizí i poslední pod váma mrak
vás nemá co držet, nad sebou slyšíte smích a zase pád.
Ještě stále chcete věřit tomu, že ho máte ve své hrsti?
Byla to pouhá iluze, byla to pouhá naivita, myslet si
že život je váš kamarád a že vám připřaví snadnou cestičku
je třeba přestat věřit, protože věřit je plné bolesti
než věřit je lepší jen doufat, méně je bolesti a zármutku.
Odteď už budu jen doufat, snad menší bude pád
až mě zase jednou potká ve špatné náladě kamarád
a bude se nudit a začne si se mnou nanovo hrát
tak budu doufat, že nakonec se budu já jemu smát.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Život není kamarád | Rozloučení |