Nechť mám teď tu chvíli času. Než si dopiju pivko a dovečeřím. Soudím na toto. A jestli soudím špatně, tak si to uprav, jak myslíš... Máš před sebou nenapsanou báseň. Vidíš ji, ale ještě není na papíře. Začínáš ji psát. U tebe je myslím velmi silnou zbraní právě toto vidění. Dokážeš báseň přehlédnout na jeden zátah celou. Celou ji uchopit a zpracovat. Nepíšeš po kouscích postupně po linií. Ale s velkým nadhledem končíš ve stejné chvíli, v jaké začínáš. Báseň má spád, jde přesně vytyčeným korytem a na konci parádně graduje. Máš i tu správnou komunikaci se čtenářem. Chléb a hry, myšleno samozřejmě pozitivně. Chléb jakožto něco základního. Opíráš se o trochu klišé úsloví a city. Ovšem klišé ne v tom negativním smyslu. Dokážeš se čtenáři příblížit. Rekneš to co si už dávno myslí, aby ti to odsouhlasil a tys ho mohl dovést trochu dál. Taková trochu Ericksonovská metoda (ty byl takovej psychoterapeut...). Vedeš čtenáře a dovedeš. Nevím, jak bys obstál u seriózní kritiky z pohledu umělesko jazykového. To prostě nevím, protože jsem na to nebyl študovanej. A i o ostatním tady tlačím pěkné žvásty, ale tolik můj názor.
S pozdravem OŘ
Tyjo, vau. Děkuju, hezky se to čte! Je pravda že nepíšu na etapy,většinou mám věc napsanou za pár minut. Ovšem teď je otázka, jestli to není na škodu. Je sice pravda že mám i věci ke kterým se vracím a předělám, ale je jich opravdu málo. Vídíš to sem si ani to teď vůbec neuvědomil. Každopádně ti moc děkuju. Tohle mě potěšilo !
Vzpomínky | my | Stromy a tma | jsme tady | Domov důchodců