pro mě jsou z celé básničky nejhezčí a nejobsažnější poslední dva řádky
všechny řádky nad mi přijdou jen jako nějaká omáčka právě pro ty dva závěrečné
pro mě je to nehodnotitelné.
já to obsahově chápu celý, ale co se týká básnického pohledu, jsou tam pro mě jen ty dva řádky, to nad nimi (ať je po tvým ) atmosféra, která k nim spěje, ano, to všechno chápu, ale kdybych to musela hodnotit, což nemusím, ale kdyby jo, tak jak?
poslední dva řádky za pět, klidně za deset, ale desítka nám chybí
to co těm dvěma řádkům předchází nula, nic
proto jsem napsala, že je to pro mě nehodnotitelné.
Paulette, Tvá práce s jednotlivými slovy je úžasná, naprostá krása. Máš cit pro jazyk, to se pozná, už jen když se podívám na celkovou výstavbu a kompozici, tak jsem nadšený. Tohle je Tvá přednost, prostě tohle Ti jde více než na výbornou. Musím taky uznat, že se zlepšuješ. Podle mě jsi za poslední dobu čím dál lepší a lepší.
Moc Ti děkuji, Pavli. Nádherný básnický zážitek. Za včerejšek a dnešek nejlepší, co jsem četl.
Drahý Weste, tvá slova mne potěšila, ovšem co mne zamrzelo... nepíšeš konkrétně... ráda bych, kdybys mi napsal, co přesně v básni vidíš, jaké obrazy se ti vyjevují, co tě vedlo k tak kladné kritice.
Milá Pavlínko: V první a druhé strofě ítím jemný smutek, krásný a výjimečný. Ve finále vzpomínáš na to co bylo, ale jakoby nevíš, jestli vůbec vzpomínat chceš nebo jestli to má pro Tebe smysl.
Doufám, že jsi to nějak podle té mé hatmatilky pochopila.
Ano, v celku jsi to tak nějak pochopil, první strofa je vzpomínka, resp. snaha odpoutat se od něčeho, s čím je člověk silně svázán... druhá strofa je ta průbojná, třetí je odevzdaná, měla by ukázat to, že se člověk může odpoutat i s usmířením v sobě samém... děkuji Ti, že jsi se nad mou básní pozastavil, rozebral a tak
Zavři oči | Vězeň | Usínám | Na březích Rýna | V poledním přítmí