Tak tohle je to nejlepší, co jsem četl v poslední době, Básnířko. Drahá Pavlínko, tohle mě naprosto uhranulo a momentálně jsem neschopen nádechu. Opravdu mi to vyrazilo dech, ale v tom nelepším smyslu. V tom nejlepším a nejkrásnějším. Bravo. Je taková lehká až nejistá. Tím svým posláním, směrem. Moc mě to oslovilo, Pavlínko.
Ps: Líbí se mi, když píšeš o Andělech. Aspoň o nich nepíši jen já. Vím, píšu o nich moc často.
Až jednou, drahý... | Úsměv, co vítr k ránu odvál... | Jed | Nevděční | Slzy z dřevěného uhlí