Osvětlené haly nadnárodních korporací umlčeli okraje noci
Topené tmou řek a inkoustem náčrtu rozpoznávání
Skalisek šumění polomrtvých stromů v chladnosti podzimního závanu
Smutku mladých dívek kostkovaných šatů a otevřených slov

Nahá torza samoty futuristicky hnijící rozostřenou krajinou
Elektricky naprogramovaná slova útěchy
Industriální nejistota vlastní sebevraždy

Myslím nato pořád

Okupace vrtochu citu

Na betonových lavičkách věřím těm očím
Nedokonalosti lidskosti
Vlastně se chci i trochu smát

Zasadil jsem stromy zemi
Vyvrhávají kouřovou dusnost

Ve skřípění šroubů se rodí věk odcizení
Samostatné dokonalosti
Nerozlišení
Slití do sebe nás všech

Betonová geometrie linek
Jednotvárné pohledy souhlasu

Vytracení konečnosti
Benzínové proudy posilnili
Strojní rozmach

Šli jsme proti sobě
V zaslepenosti vlastního údělu
Spětnost tahu je nemyslitelná

Probouzení pod umělým výtokem
Nebe

Bál jsem se v konečkách prstů
Krajina podlehla totalitní urbanizaci

Blázníme v komplexu prorostlých měst
Křik je přístroji eliminován a odstraněn
Toky pulzujících buněk

Všichni to tak trochu čekali
A časem to všechno přišlo

Ptáci opustili nebe
Všichni co věřili byli umlčeni.