Ještě nedávno to bylo tak nádherné,
Psala jsi mi zprávy tak překrásné,
Já se nesl v naší lásce,
Mé srdce nevědělo, kde je konce.
Mé oči byly zaslepené tvou krásou,
Srdce mi hořelo láskou,
Na tvou fotku jsem se neustále díval,
Nikdo jiný mě vůbec nezajímal.
Tys mě poté pozvala na oslavu,
Já z toho byl v euforickém stavu,
K Bohu jsem se neustále modlil,
Abych s tebou nádherný večer prožil,
Však všechno jinak dopadlo,
To mě ani ve snu nenapadlo.
Akce to byla úchvatná,
Opíjeli jsme se až do rána.
Jenomže se ptám: Kde ty?
Po tobě žádné stopy.
Někde tady na té oslavě jsi,
Bohužel mé oči tě nemohly najíti.
Přeci tě najdu po dlouhé době,
Přivinu si tě pořádně k sobě,
Do vln muziky se pustíme,
Ty za chvíli opět opustíš mě.
„Kde jsi?“ do tmy volám,
Naneštěstí odpověď nedostávám,
Myslím, že to tvůj bratr je,
Kdo vodku mým hrdlem prolije,
A nakonec se mě i ujme,
Ale já chci přeci jen tebe!
Vím, někde se tu nacházíš,
A hle! Už i ke mně přicházíš!
Tvou píseň oblíbenou pouštím,
O jeden tanec tě prosím,
Avšak ty si v klidu sedáš,
Na jídlo se rychle vymlouváš.
S tvou kamarádkou znovu vodku chlastám,
Do rakve si pomalu hřebíky zatloukám,
V tu chvíli mi to bylo jedno,
Bylo mi po tobě strašně smutno.
Kolem mě je spousta tváří,
Každý se náramně baví,
Jenže můj zrak je velmi rozmazán,
Tvou tvář v tom světě marně hledám.
Občas kolem mě proběhneš,
Ani zrakem o mě nezavadíš.
Co to? Já se s tebou líbám,
Či již ve svých snech lítám?
Opět si pryč a já nenacházím tě,
Spaluje mě těžká touha k tobě.
Můj žaludek protest započne,
Všechen obsah z okna vyvrhne.
Já jsem venku a volám k Bohu:
„Milý Bože, vyslyš mou motlitbu,
Probuď mě z téhle opilosti,
Dej mi tu, kterou s celého srdce miluji!“
Někdo na postel mě dotáhl,
K tomu i malý kyblík vytáhl,
Můj žaludek opětovně obsah vyhazuje,
Tvé jméno volám ve své hlavě.
Nyní celý svět jen tak zmizel,
Trápil mě nepředstavitelný žel:
Proč jsem se tak těžce opil,
Místo toho, abych s tebou chvíli strávil?
Alkohol mě naprosto uvěznil,
Horor, to bylo to, co jsem spatřil.
Nemůžu žít,
Nemůžu zemřít…
Probouzím se a venku světlo,
Tohle bylo první, co mě dostalo.
Na podruhé jsi to byla ty, kdo mě dostala,
Ležíš totiž na posteli, a to ne sama!
Nehty se do dlaní zarývají,
Skoro se i zabarvují krví,
To pěsti mám tak tvrdě sevřené,
Celé mé tělo na kolena dopadne.
Naštěstí mě všichni uklidňují,
Je to přece nějaký tvůj známý.
Venku opět sedím,
Nad včerejším večerem myslím.
Byl jsem potopen v temnotě,
Nevěděl jsem o sobě,
K tobě jsem pořád ruku vztahoval,
Svou mysl k tobě upínal.
Byl jsem uvězněn a nevěděl jak dál,
Ty jsi nebyla poblíž a já se bál.
To, co jsem cítil k tobě, jsem necítil nikdy k nikomu,
A najednou si byla ve ztracenu.
Slzy jsem měl na krajíčku,
Já proklínal jsem svou osobu.
Ty si ke mně přitančíš radostně
A ihned se ptáš, co se se mnou děje.
Promiň, nemohl jsem odpovědět,
K jazyku mi nepřišla žádná z vět.
Narozeniny jsi přeci oslavovala,
Má hloupost by ti je nerada zkazila.
Ve velké hanbě jsem odcházel,
Náladu jsem na nic neměl.
Se mnou ses jen rychle rozloučila,
Oslavovat si dál směle šla.
Přeji ti to, to vskutku ano,
Já na to budu vzpomínat ještě dlouho.
Druhý den není tobě do smíchu,
Snažím se ti dávat pomocnou ruku,
Jenomže ty vypadáš, jako bych tu nebyl,
Do temnot jsem opět zabloudil.
Kéž bych mohl vše změnit,
A s tebou tam chvíli být,
Do reality se nyní probouzím,
Minulost pomalu opouštím,
Chodím nyní s velkou sekyrou v zádech,
Pomalu již nepopadám dech.
Nevím, kdy ji vytáhneš,
Nevím, kdy bolest mi odfoukneš.
Nevím, kdy budu na chvíli s tebou,
Nevím, kdy zase přijdeš za mnou,
Však v mé mysli tam pořád tančíme,
Nic nás od sebe neodtrhne,
Tančíme tam a nevíme kdy je konec,
Je to totiž ten nekonečný, zapomenutý tanec.
Hodnocení:2 (celkem: 8, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rozsáhlé básnické dílo, plné zmatku a bolesti.Jediná chvíle ke zblížení vás naopak rozdělila, pravděpodobně proto, že se právě tak jako v básni neumíš vyjádřit jasně.
Temnota | Když někoho máš hodně rád... | Nějaký druh monstra! | Dobrodružství hada gentlemana - zrození Impéria | Hněv