Jarní záchvaty známostí
odumírání
vlastní žal přešel přes kolej
dostává se k bráně slaných srdcí.
Mráz už odešel
a s ním i naděje.
Vlhký dech,
pozorujte vždyť nedýchá.
To on jen maskuje,
příležitostné zduření mozkových blan.
Není čeho už se bát.
Dostat druhou šanci,vlajka vztyčená,
sodíková mince,
získává opětnou platnost.
Suché dveře, nejsnadnějí si odírají,
panty navzájem.
No tak počkej,
ten žal se vrací,
Ta kolej byla slepá!
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Po dlouhé době ... ahoj. Tohle je to nejlepší, co jsem od Tebe četl, fakt nepřeháním, za tímhle si stojím. Jsem uchvácen a zírám. Jen pokračuj v tomhle básnickém opojení.
Děkuji Ti.
Sv. Václavovi | Bezejmenná | Kapky deště | Není-li už možno | Odpadek 826