Jarní záchvaty známostí
odumírání
vlastní žal přešel přes kolej
dostává se k bráně slaných srdcí.
Mráz už odešel
a s ním i naděje.

Vlhký dech,
pozorujte vždyť nedýchá.
To on jen maskuje,
příležitostné zduření mozkových blan.
Není čeho už se bát.
Dostat druhou šanci,vlajka vztyčená,
sodíková mince,
získává opětnou platnost.
Suché dveře, nejsnadnějí si odírají,
panty navzájem.

No tak počkej,
ten žal se vrací,
Ta kolej byla slepá!