pro mě ne, pochopitelně nevím, jestli ten, kterej pro mě je i správnej viď
slyšíš? (poslouchej, zvuky)
na strništi (kde jsou ty zvuky)
uši (co ty zvuky vydává, zaječí uši)
a promnul si líce (ten zajíc čítám, takový to, co dělaj tlapkama)
dál je to jasný, pro mě by nemusela být ta první věta z druhé
světla asi oči, druhý světla...blesk? druhý oko?
to nevím no
ono dostat se k zajíci na poli tak blízko je kumšt, takže proto bych tam ty světla dvojí mít nemusela
Ta první sloka je vlastně řeč pronášená ke mně.
Sedíme na posedu a blíží se zajíc. Jak to tak bývá, dělá trošku rámus. Osoba, která je na tom posedu se mnou se zeptá:,,Slyšíš"? Ukáže mi na pole a řekne:,,Uši! Na strništi!" - a tady to strniště má význam jako to posečené pole, nebo v návaznosti na další verš strniště na obličeji.
Ve světla světla - v záři očí, potažmo v návaznosti na další verš, pres hledáček fotím - vidím a ukládám si to - jak do foťáku, tak do hlavy.
Dělník | Granada | Obrazy | O ovocích a tak... | Z Hanoje do Ha Longu