Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
Hodnocení: 4.33
(celkem: 13, počet hlasujících: 3)
(celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Blues vracejících se parníků | Bezbolestná sonáta | Kavárna se zrcadly | Podzimní sonet | Stoupání