mám s ní problém, s její uchopitelností pro mě samotnou.
něco už jsi tady napsala Hesioně, jako vysvětlení, s něčím přišel Marek N., pochopitelně jsem si přečetla i Westův komentář, kterej mi ale nijak výrazně nepomohl.
Ano, je to kompozice slov a veršů.
Ano, obsahuje to originalitu (ta u tebe nepřekvapí,)
jen prostě po dočtení necítím nějakej dobrej pocit a když se začnu nořit, a tím myslím si to kouskovat, abych chápala, tak pak sice trochu chápu, ale zase na druhou stranu to už nespojím dohromady.
Celá báseň je velmi šablonovitá. Taková věc je u lyriky jen těžko zkousnutelná. Když si čtenář díky oné jednotvárnosti uvědomí, že celá báseň jsou v podstatě jen tři nepříliš originální povzdechy, je těžké odhadnout, jestli pro něj bude mít nějaký přínos. Jestli si ji bude pamatovat (aspoň pár minut, než ji stráví) a nebo jen půjde o klik myší dál. Za sebe bych tipoval to druhé.
čekání na něco, po čem toužíš, protože jsi to ztratila, ale tehdy, když to zmizelo z tvé duše, bylo to dobře, taková touha po bolesti, která ti ukazuje, že vůbec něco cítíš ...
Ahoj Paulette,
Tvá slova a verše ve mě vzbuzujou jakýsi mráz v kostech, takový jemně chladivý. Samotná kompozice slov a veršů je pro mě dokonalá. Všechno na svém správném místě s tou dávkou bolesti. Opět jsi dokázala na malém prostoru hodně a taky to, že bolavé básně jsou sakraš skvělé.
Moc Ti děkuji a tleskám.
Když padá ráno | Tak zastavil se čas | Z inventáře lásek | Bez života | Z vlčích snů