"A vím že neodcházím
a že jsem nezamkl
A malou horkou ruku
Plynových plamínků
Tu cítím přes den v srdci
(...) Copak můžu za to
Že v očích koutky máš -
A že máš ústa A že máš dvě nohy
A že tvá záda Velké naplnění
A že na tvých ňadrech třeba Saul byl sám -
A že tvá malá
Strašně horká ruka - (...)"
ich forma je dost těžká - abstraktnost této jakoby rozkolísala
právě to pojetí, smysl promluvy, smysl toho, cos chtěla říct -
mluvíš, ale potichu a hodně zdálky...
Krátkost okamžitých zpráv | Růže | Nesouvislý výkřik do tmy | Stromy prý neslyší | Redy se probral z bezvědomí