Sedáváme na zemi (byli a jsme tací),
totiž - Vaše ruce jsou to pravé pro záchranu,
výkyv, člověk přestává být tělem, když je v mracích,
vždycky trvá věčnost, než se zase jedním stanu.
Možná není důvod - tělní dotyky jsou klišé,
nablýskané ozdoby snad vynahradí všechno,
jenže na co nořit svoje údy do semiše?
V moři prachu spousty ozvěn vlhkou pravdu řeknou.
A že místo závojů jen splihlé pavučiny?
(Splývají si ze zdí jako kdyby jim svět patřil).
Přitom každý z koutů je tak přívětivě jiný
a společnost nám dělají mí osminozí bratři.
Je tu toho na nás moc.
Řev a smrad a písek z dóz.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
skoro sem si myslel, že se tolika slovy nemůžeš dobrat souznění
obsahu současně s formou (vázanej v skoropróze)- inu, mýlil jsem se,
jen v závěru jsem chybějící dech nenabral
Díky moc za komentář, strangere. On to má být formou anglický sonet, takže forma byla dána předem. Je pravda, že kontrastní dvojverší na konci není příliš shakespearovské, možná je to slabina, to už je na čtenáři. Jsem moc rád, že tě báseň bavila a žes jí věnoval svůj čas.
Ty pilíře, co znamenají svět | Balada o cestách a snech | Sonet zatoulaných hodin | Loutkohra | Přátelské drabble o nezoufání