Trochu se rozepíšu, co mi čas dovolí
A vůně kakaa
venku kde čekala
je skvělé, ovšem takové mávnutí do prázdna, které je tam jen tak, bez návaznosti na hlubší strukturu textu, bez pokračování ve stejném duchu. Hříčka, která je supr, ovšem možná zbytečně odvádí pozornost od jádra. Není cílem a ani prostředkem, tedy bych řekl, že skoro až navíc, ale je zábavná.
Ještě jsem se chtěl pustit do dalších věci, ale to je asi jen otázka vkusu a to, jak kdo chce psát.
Jen bych ještě trochu vytknul, že se nepohybuješ stále na jedné linie. A nepřipadá mi to jako záměr. Začínáš velice příjemně a lehce v nejobyčejnější a nejpohodovější poloze. A i nějaké hlubší sdělení by se mělo držet na této linie. třepotá v plamenech a nenávratno ztracených rájů mi do toho úplně nesedí.
Nebo by seděla, ale pak by celkové zmodelování situace muselo být trochu plastičtější. Pohybuješ se jakoby na rovině obyčejnosti a peklo a ráj z ní jen na dvou místech trčí. Pokud se chceš pouštět do třetího rozměru, pusť se do něj ve větším prostoru básně.
Ale neber mě moc vážně. Jen skromný názor čtenáře.
s pozdravem OŘ
Nevím, jestli se ode mě čeká odpověď, ale v naději, že ano...
"Mávnutím do prázdna" mi lichotíš. Je o něm celá báseň. S návazností veršů jsem ale zvlášť v první strofě měla problém, pohybuji se zde na rovině "plácání" . Pokud jde o ty nesrovnalosti, které vidíš mezi ranním kakaem a "ztraceným rájem", pokusím se je vysvětlit. Obhajovat je nechci, máš pravdu, ale každý se díváme na báseň z jiného úhlu pohledu. První strofa vyjadřuje dětství; druhá nemá být peklem, ale rozmařilým dospíváním; v třetí jde o současnost. Možná jsem řekla víc, než bych měla, ale doufám, že to protentokrát tolik nevadí. Za zastavení děkuji. Moc. L. Sekaná.
Máme jiný pohled a v tom je asi největší obohacení komentářů Moc se mi líbí, že už jsi ve svých očích dospělá a klidně mi na sebe ještě něco prozdraď
někdy nashle
OŘ
žalozpěv pro psa | Suchopár | o jablkách | Orchideje | Vzpomínám