Vždy s úsměvem aneb proč nemohu spát

věnováno všem příznivcům Osvobozeného divadla


Autor: Miloš Volek, 21.11.2002, Básně

  

Potkal jsem se s prabábou mé vlastní prabáby.
Řekla, že svět patří nám, co hrajem vrchcáby.
Popadla mě pod svá křídla jako obr Goliáš
odvezla mě v mercedesu ke "STONOŽCE" na guláš.

Naše řeč se zastavila až v tom známem hotelu,
kde nás vrchní - Kleopatra - usadila ke stolu.
Po gulášku přisedli k nám David s Donem Juanem
společně nás provázeli vrchcábovým mejdanem.

Vrhli jsme se na hru v kostky jako blázni, věřte mi,
při tónech Jackovy písně začalo nebe na zemi.
Po nás ať přijde potopa A prohrát auto, ženu, dům?
Bylo nám fuk, vždyť srdce prodali jsme jen a jen našim vrchcábům.

Pak se ale stala chyba, když porvali se nad ránem
o krásnou babičku MARY David s Donem Juanem.
Prali se jak osel s klaunem i krev jim tekla po líci.
museli je odtrhávat tři obecní strážníci.

Každé zlo má svoje dobro, každá mince líc a rub
mně z té rvačky, můj ty světe, ozval se bolavý zub.
Ze snu bolest vzbudila mě a svět byl náhle naruby,
když mi v křesle znenadání klepe zubař na zuby.

Jak se skončil ten můj divný, tmavomodrý zubní sen?
Doktor řek: "Jdem na extrakci" - Hej rup a můj zub šel ven.
Prolét oknem otevřeným až daleko do dvora,
kde jej smetla na lopatku paní Těžká Barbora

Hodnocení: 3
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>