Život už ztrácí vlastní tvar
jsem žhnoucí úsvit,rituál
hořící pramen
zhrzeného ducha
co lehce odtéká,
když mu srdce puká.
Vítr mě zasel
snad do správných míst
rytmicky plynul
někdy chtěl i říct.
Co je to láska,
jak ji můžeš žít?
Pro mě tak vzdálená,
podivné ji mít.
Je křehkou radostí
v níž tě kouzlo čeká
s dotyky prstů,
úst,
člověk na člověka.
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Koníčku bílý | Smutně krátká | Nejistý | Tak trochu od Taťány | Když odchází mráz