Život už ztrácí vlastní tvar
jsem žhnoucí úsvit,rituál
hořící pramen
zhrzeného ducha
co lehce odtéká,
když mu srdce puká.

Vítr mě zasel
snad do správných míst
rytmicky plynul
někdy chtěl i říct.

Co je to láska,
jak ji můžeš žít?
Pro mě tak vzdálená,
podivné ji mít.

Je křehkou radostí
v níž tě kouzlo čeká
s dotyky prstů,
úst,
člověk na člověka.