Když svlékám se
vstříc tvému náručí
dívám se...dívám se ti
do očí...
ten ostrý záblesk
rychlý jako výstřel
stejně palčivý...
Marně bráním se
marně žadoním
Z dlaní tvých
výzvy šlehají...
A slyším své "chci"
slyším svou touhu
po moci
té, která uchopí
té, která neptá se
žene tě prudce vpřed
drtí mě
...a opíjí...
Když svlékám se
vstříc tvému náručí
dívám se...dívám se ti
do očí...
ten příliv vlahé něhy
dotek lehký
milost vášni udílí
dlaně noříš
do mých osamělých dní
zkrotlý ve své dravosti
pro křehkost snů
holčičích...
zlehounka, nesměle
každý tvůj prst
se stává otázkou
"tak to smím?"
"tak to chceš?"
A slyším své "chci"
slyším svou touhu
po něze
té, která zaplaví
a v pomalém rytmu
vzedme se
k poslednímu výkřiku
...erupce souznění...
Hodnocení:4.67 (celkem: 14, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Neříkej | Vstříc | F. Villon | Alchymie | Hlad